V Česku je to už taková tradice. Jakmile přijede velké jméno globálního hudebního světa, tleská se vestoje prakticky předem, bez ohledu na to, co a jak se hraje. A tak se "vystál" Jiří Bělohlávek, a to už jen proto, že se z Anglie vrátil domů, že je tu a že je už snad světový, nikoli kvůli tomu, že by Česká filharmonie pod ním rázem hrála o třídu dvě lépe a všichni diváci by to spontánně poznali. Magdalena Kožená má standing ovations také vždy jisté (díky, že jste přijela, Magdaleno!), a to i tehdy, když jí to výjimečně nejde, což se opravdu stalo před pár lety v Národním divadle (potlesky posledních let na koncertech v Rudolfinu byly ovšem velmi velmi zasloužené).

Zbývá vám ještě 80 % článku
První 2 měsíce předplatného za 40 Kč
  • První 2 měsíce za 40 Kč/měsíc, poté za 199 Kč měsíčně
  • Možnost kdykoliv zrušit
  • Odemykejte obsah pro přátele
  • Nově všechny články v audioverzi
Máte již předplatné?
Přihlásit se