Od počátku tisíciletí vynaložila celá řada českých firem velké úsilí na úspěšný vstup na ruský trh. A v mnoha případech se to skutečně podařilo. V důsledku toho vzrostl český vývoz do Ruska v období let 2000 až 2013 v dolarech zhruba 16krát (tedy o více než 1500 %). Proces stále větší orientace českých firem na ruský trh byl z mnoha důvodů zcela zákonitý a byl diktován ekonomickou logikou.

Zvýšená provázanost české ekonomiky s ruským trhem však učinila českou ekonomiku také mnohem citlivější vůči současné politicko-ekonomické situaci, která způsobila utlumení spolupráce s Ruskou federací v důsledku zavedených sankcí. V první řadě je proto třeba rozlišit sankce EU vůči Rusku, odvetné sankce Ruska vůči EU, opatření ruské strany, která oficiálně nesouvisí se sankcemi, ale je možné je dávat do kontextu. Tyto kategorie mají totiž odlišný rozsah, kvalitu i dopady.

SANKCE EU VŮČI RUSKU A JEJICH DOPADY

EU přijala sankce postupně ve třech vlnách. První dvě vlny se týkaly konkrétních osob, firem a dalších entit, které se podílejí na destabilizaci Ukrajiny a anexi Krymu. Dnes tento seznam obsahuje více než sto subjektů v Rusku a na Ukrajině.

Třetí vlna takzvaných sektorových sankcí pak znamená značné přitvrzení pozice EU a její dopady na české podnikatelské subjekty jsou téměř okamžité a citelné. Nařízení Rady č. 833/2014 vymezuje a rozpracovává čtyři oblasti, do nichž od 1. srpna 2014 omezující opatření směřují: zbraně a vojenský materiál, vývoz zboží a technologií dvojího užití, vývoz citlivých technologií pro ropné odvětví a související obory a kapitálový trh.

Omezení týkající se zbraní sice zasáhla jen malý počet firem, další dvě oblasti však budou mít citelnější dopady, neboť poměrně široce a obecně definované technologie se týkají řady průmyslových oborů a mohou zasáhnout více firem z klíčového odvětví - strojírenského průmyslu. Úder však směřuje také na kapitálové trhy. Ruská vláda podporuje modernizaci strojírenského zařízení. Nyní mají ruské banky značně ztížený přístup k západnímu kapitálu, a proto může tato skutečnost ovlivnit realizaci nejen plánovaných, ale i již započatých projektů.

Dosud přijaté sankce by měly mít z makroekonomického pohledu jen velmi omezený přímý dopad na českou ekonomiku. Samozřejmě je nutné brát v úvahu relativně významné důsledky pro jednotlivé firmy.

Daleko významnější však mohou být nepřímé dopady (plynoucí z nejistoty, ztráty vzájemné důvěry a ztíženého financování) a očekává se, že se naplno projeví až v dlouhodobém horizontu.

RUSKÁ PROTIOPATŘENÍ

Mnohem větší dopad na naše ekonomické vztahy s Ruskem mají protiopatření ruské vlády. Prezidentský výnos dne 7. srpna 2014 a následné nařízení vlády Ruské federace zavádí po dobu jednoho roku zákaz dovozu některých zemědělských a potravinářských produktů ze zemí, které přijaly sankční opatření proti Rusku nebo se k nim připojily, tudíž i České republiky.

Dopady sankčních opatření prohlubují přijatá nařízení omezující přístup zahraničního zboží v oblasti lehkého průmyslu i v oblasti strojírenského zboží pro státní a municipální potřeby. Uvedená nařízení jsou součástí "Plánu opatření na zvýšení růstu ruské ekonomiky"a reflektují dlouhodobou politiku Ruska ve sféře takzvané náhrady dovozu, respektive snahy o další lokalizaci výroby na území Ruské federace.

Zákazem dovozu zemědělských a potravinářských produktů je dotčeno méně než 20 % z našeho celkového vývozu potravinářských výrobků do Ruska v hodnotě přibližně 300 milionů korun. Nicméně nepřímé dopady mohou být mnohem dalekosáhlejší (nárůst konkurence i uvnitř EU v důsledku nerealizovaných exportů, snížení cen a změna vzorce spotřebitelského chování, likvidace producentů a podobně).

Dopady ruské restrikce na nákup zahraničního zboží v oblasti lehkého průmyslu, a především některého strojírenského zboží státem a municipalitami nelze v současné době kvantifikovat, neboť neexistuje evidence zákazníků obchodních případů. Vývoz strojírenského zboží v roce 2013 činil 71 % z celkového objemu exportu České republiky do Ruska a je pravděpodobné, že významná část vývozu byla určena státním či municipálním zákazníkům. Lze proto předpokládat dopad, zvláště pokud uvážíme, že celá řada významných průmyslových podniků se reálně nachází pod kontrolou státu (Rostěchnologie, Rosnano, Gazprom, Rosněfť a další). Zákaz rovněž nepřímo dopadá na strategické plány českých společností, například s ohledem na ohlášené velké dotace z federálního rozpočtu u příležitosti konání Mistrovství světa ve fotbale 2018.

EXPORTÉŘI SE MUSEJÍ SITUACI PŘIZPŮSOBIT

Celou situaci zhoršují další sekundární efekty této krize. Ruští zákazníci se odvracejí od svých tradičních evropských dodavatelů, ke kterým patří i čeští vývozci, a hrozí nám dlouhodobé zhoršení vzájemného obchodu i ekonomických vztahů obecně. Musíme také vzít v úvahu, že klesají vývozy ze zemí, kam čeští exportéři vyvážejí svoje subdodávky, jako je především Německo, a klesá i náš vývoz do některých zemí SNS, na které zhoršená ekonomická kondice Ruska bezesporu dopadá.

Je zřejmé, že není možná rychlá změna orientace českých firem na jiné likvidní světové trhy, a to tím spíše, že podobné úsilí pravděpodobně bude vyvíjet i většina jiných zemí EU (pokud tam už nepůsobí). O to dříve by měli exportéři se změnou začít. Také je nutné uvést, že možnosti, které se nabízejí pro diverzifikaci českého exportu, z dlouhodobějšího hlediska pro české producenty nemusejí nutně znamenat rizika menší, ať už se jedná o platební schopnost partnerů v Jižní Americe, politickou i ekonomickou stabilitu arabského světa, či demokratičtější směřování Číny a zemí střední Asie.

Na druhou stranu je velice pravděpodobné, že sankční omezení dříve či později pominou a poté bude o ruský trh opět enormní zájem, kdy by byl případný návrat na opuštěné pozice velmi ztížený, pokud ne zcela nemožný.

Při platnosti všech rizik, která jsou spojena s podnikáním v Rusku, by proto Česká republika neměla, a to ani v případě eskalace situace, zcela opouštět ruský trh, ale měla by své obchodní vztahy přizpůsobit jednak aktuálnímu stavu danému rozsahem a hloubkou sankcí a jednak budoucím očekávaným modifikacím ruské ekonomiky.


Jiří Mašata
vedoucí oddělení SNS, západního Balkánu a dalších zemí, MPO



Vývoz strojírenského zboží loni činil 71 procent z celkového objemu exportu České republiky do Ruska. Na snímku je obráběcí centrum společnosti Kovosvit MAS v Sezimově Ústí. K největším odbytištím firmy patří právě ruský trh.
foto: ČTK