Má-li být poezie nečekaná, vytrhávající ze všednosti, nemusí to být v českém literárním prostředí roku 2014 zrovna jen poezie nejčerstvější, ještě neetablovaná, nekatalogizovaná. Může to být i objevná archeologie z první poloviny dvacátého století, znějící uprostřed vší dnešní poetické produkce najednou jinak a dráždivě.

Přesně to je poezie z knihy Koncert samoty Maurice Blancharda. Najednou se objeví výbor z díla básníka, kterého v Česku nikdo nezná, a přitom ho třeba kapitán surrealismu André Breton považoval za jednoho z nejlepších ze své generace.

Zatím jste si přečetli 20 % textu. Pokračování je k dispozici pouze pro platící čtenáře.

Předplatitelé mají i řadu dalších výhod: nezobrazují se jim reklamy, mohou odemknout obsah kamarádům nebo prohlížet archiv.

Proč ji potřebujeme?

Potřebujeme e-mailovou adresu, na kterou pošleme potvrzení o platbě. Zároveň vám založíme uživatelský účet, abyste se mohli k článku kdykoli vrátit a nemuseli jej platit znovu. Pokud již u nás účet máte, přihlaste se.

Potřebujeme e-mailovou adresu, na kterou pošleme potvrzení o platbě.

Pokračováním nákupu berete na vědomí, že společnost Economia, a.s. bude zpracovávat vaše osobní údaje v souladu se Zásadami ochrany osobních údajů.

Vyberte si způsob platby kliknutím na požadovanou ikonu:

Platba kartou

Rychlá online platba

Připravujeme platbu, vyčkejte prosím.
Platbu nelze provést. Opakujte prosím akci později.