V době, kdy je kultovní bezmála všechno, co přežije pár let a parkrát se úspěšně otočí, je jistě užitečné setkat se se skutečným kultem, jako se to stalo v případě představení Monty Python v Londýně.

Nebyli by to Monty Python, kdyby si s nálepkou „kultovní“ nepohráli, a to hned na začátku představení, kdy ve „hře na Pythony“, zazobané celebrity showbyznysu s doutníky v ústech, vzpomínají na těžké začátky a jejich dojímaní se sebou samými dosahuje tradičně absurdních rozměrů.

Show, kterou Monty Python pro sebe nazvali „One down, five to go“ čili něco jako „Jeden hotovej, pět už na cestě“, byla jen zdánlivým opakováním toho, co jsme od nich už viděli.

Každý kult je sice postaven na rituálním opakování téhož, v případě Pythonů na opakování oblíbených skečů, které fanoušci jejich humoru znají nazpaměť, ale právě skečové opakování ukazuje, že o opakování v pravém slova smyslu nejde.

Přesněji: Že každé opakování stojí na drobných odchylkách a posunech, které nejen zvýrazňují původní význam skeče (existuje­-li něco takového), ale otevírají i cestu k novému chápání.

Zbývá vám ještě 80 % článku
První 2 měsíce předplatného za 40 Kč
  • První 2 měsíce za 40 Kč/měsíc, poté za 199 Kč měsíčně
  • Možnost kdykoliv zrušit
  • Odemykejte obsah pro přátele
  • Nově všechny články v audioverzi
Máte již předplatné?
Přihlásit se