Spojené státy americké jsou zemí mnoha kultur a mnoha povah. Těžko lze spojovat temperament obyvatel Massachusetts a Nového Mexika. Některé rysy však najdete u Američanů napříč Spojenými státy, neboť jsou dané národní hrdostí a sdílenými hodnotami.

Američané jsou vychováváni v atmosféře, že dokážou cokoliv, pokud tomu věnují dostatečné úsilí, a co dělají, dělají naplno a podle nich nejlépe. Pokud se stejným zapálením nebudete mluvit o svém produktu, zůstanete ve stínu soupeře, který dokáže své zboží možná trochu prázdnými frázemi, ale se sebevědomím prodat. Skromnost proto nechte doma. Soustřeďte se na přednosti vašeho produktu, ale nikdy nepřibarvujte realitu až za hranice nepravdy. Pokud nesplníte, co jste naslibovali, mohli byste si tím dveře do Ameriky zavřít nadobro.

RASOVÁ "BARVOSLEPOST" JE NEZBYTNÁ

Američané jsou velmi korektní. Vyznávají rovnost bez ohledu na pohlaví nebo rasu a stejný přístup očekávají i od ostatních. Úctu a respekt vyžadují všichni napříč profesemi i společenskými vrstvami. Narážky na barvu pleti nebo vtipkování na adresu žen jsou naprosto nepřípustné. V Česku oblíbeným vtipům o blondýnkách byste se ve Státech patrně smáli sami. Kvůli místnímu postoji k menšinám se mezi cizinci dokonce někdy říká, že všechny americké vtipy začínají stejně, protože hlavním hrdinou je vždy neurčitý a zcela neutrální "chlapík".

Je třeba také respektovat to, že Američané jsou velcí patrioti, což se projevuje nejen v hrdosti a lásce k vlastní zemi, ale i v úctě ke státním symbolům. Vlajku s třinácti pruhy a padesáti hvězdičkami najdete u nejednoho rodinného domu.

Výrazným prvkem komunikace s Američany je neformálnost a rychlý přechod k oslovování křestním jménem, tedy anglofonní variantě tykání. Je naprosto v pořádku americkým partnerům tykat od prvního okamžiku, a to i v případě, že kontakt navazujete vy. Pokud se vám zdá, že začít první e-mail, a tedy i možný byznys křestním jménem je příliš troufalé, zkuste budoucí partnery oslovit tradičnějším způsobem. Téměř s jistotou se vám vrátí neformální odpověď, v níž své příjmení najdete možná v hlavičce.

Nenechte se však neformálností elektronické komunikace zmást příliš, na jednání byste rozhodně měli přijet včas a v obleku v případě mužů nebo dobře padnoucím kostýmku v případě žen. U tykání ale samozřejmě zůstane i při osobní komunikaci se zástupcem firmy, se kterým jste již dříve komunikovali. Může se tedy paradoxně stát, že zatímco ředitele společnosti budete oslovovat křestním jménem, u recepčních nebo dalších níže postavených zaměstnanců, které oficiálně neznáte, to bude formálnější "Sir" nebo "Ma'am".

Americký úsměv je zaběhnutou frází také v češtině. Američané se opravdu velice často usmívají, a to i při čistě pracovních nebo obchodních záležitostech. Úsměv ovšem při běžném kontaktu není výrazem sympatií, nebo dokonce přátelství, ale slušnosti a zdvořilosti. Partnerům se snadněji dostanete pod kůži, když s úsměvem nebudete šetřit.

NEPLEŤTE SI ZDVOŘILOST S PŘÁTELSTVÍM

Stejně tak se nenechte zmýlit srdečností při setkání. Těžko zahájíte jednání bez toho, aby se vás partner zeptal, jak se vám daří. Otázka "How are you?" je takřka nedílnou součástí pozdravu mezi přáteli, na úřadech, na recepci hotelu nebo třeba v obchodech. Jde však spíše o rituál, u něhož se jiná než pozitivní odpověď nečeká. Vlastně své protějšky překvapíte i v případě, že začnete po česku vyprávět, co se vám přihodilo. Bohatě si vystačíte s prostým "fine" a tím, že partnerovi oplatíte (formální) zájem.

Američané s sebou na obchodní jednání běžně berou právníky a nelze než doporučit, abyste je v tom následovali, jinak se stavíte do nevýhody. I obyčejná smlouva o pronájmu bytu mívá běžně přes deset stran. Najděte si proto místního právního zástupce, který se orientuje v legislativě konkrétního státu. Zákony v Kalifornii nebo ve státě New York se totiž mohou více či méně lišit.

TRAPNÉHO TICHA SE OBÁVAT NEMUSÍTE

V případě potřeby, tedy například pozve-li vás partner po skončení jednání na večeři či na skleničku, jsou Američané přeborníci ve společenské konverzaci i s naprosto neznámými lidmi. Zásoba otázek, kterými umějí přerušit nežádoucí ticho, jako by neměla dno. Vděčnými tématy jsou sport, cestování, gastronomie i rodina. Určitě partnera potěšíte, když budete znát alespoň názvy sportovních klubů z daného města. Je pravděpodobné, že dojde řeč také na to, jak se vám ve Státech líbí. Nebuďte zbytečně kritičtí, Američané svou zemi milují a negativními komentáři ledy rozhodně neprolomíte. Hovory o politice si raději odpusťte.

DESETIPROCENTNÍ SPROPITNÉ JE OSTUDA

Jednání není omezeno striktně na prostory kanceláře, často se jedná v restauracích. Běžné jsou pracovní snídaně, obědy i večeře. U obědů a večeří je menu běžně vícechodové. U předkrmu se přitom obvykle předpokládá, že se objedná jeden talíř, o který se spolustolovníci podělí. Zvláštností je, že s výjimkou alkoholu vám číšníci ochotně dolijí pití, aniž by si za takzvaný refill účtovali něco navíc. Pivo se v restauracích prodává většinou v lahvích a přímo z lahví se také obvykle pije. Pokud si jej přelijete do sklenice, budete spíše výjimkou.

Platit by měl v restauraci ten, kdo přišel s návrhem spojit jednání s jídlem. Pokud jste to vy, počítejte s odlišnou politikou spropitného. Personál má minimální mzdu sníženou skoro až na dva dolary za hodinu a právě spropitné je hlavním zdrojem příjmu číšníků. Pokud jste byli spokojeni, patnáct procent je minimum, které byste měli obsluze nechat. V lepších podnicích se minimální hranice posouvá k dvaceti až pětadvaceti procentům z útraty.



Známý "americký úsměv" je při běžném kontaktu projevem slušnosti a zdvořilosti. Partnerům se snadněji dostanete pod kůži, když s úsměvem nebudete šetřit ani vy.
foto: Shutterstock



Spropitné by v USA mělo činit minimálně 15 procent útraty.
foto: Shutterstock