V jedenáct hodin místního času začíná druhé vystoupení kolumbijské reprezentace na MS ve fotbale - soupeřem je tým z Pobřeží Slonoviny. Po šestnácti letech čekání si místní fotbaloví fanoušci mohou podruhé vychutnat působení své “selección” na největším turnaji. Při tom minulém byla ještě Kolumbie země plná únosů a války. Dnes už se Kolumbijci nemusejí každodenně obávat o životy své a svých blízkých. Mohou se po své vlasti klidně a celkem bezpečně pohybovat.

Hluk na ulicích se postupně stupňuje, až nakonec krátce před začátkem zápasu zmírní.  V tu chvíli už je totiž na jindy v tuto dobu přeplněných ulicích minimální provoz. Jen občas se odněkud vyřítí taxi nebo spěchající motocyklista.


Hlavní dopravní tepna ve městě v době zápasu - jindy přeplněná auty

Před zápasem i po zápase se hodně psalo o holandské herečce Nicolette van Dam, která na svůj účet twitter umístila fotomontáž dvou kolumbijských fotbalistů, kteří “šňupají” bílou pěnu. Kolumbijci jsou na podobné "vtipy" velmi citliví. Není třeba se jim divit. Jen absolutní minimum kokainu, který se ilegálně vyrábí v Kolumbii, zde zůstává. Naopak tu zůstávají konflikty, vysídlení domorodci, zničená příroda a také spousta mrtvých. Konec konců i dnešní konflikt v Kolumbii je financován a z velké části motivován obchodem s drogami. Nicolette se po pár hodinách všem Kolumbijcům omluvila a zároveň rezignovala na svoji prestižní roli velvyslankyně dobré vůle UNICEF v Holandsku.

Mířím do centra města, které tradičně patří především chudším Kolumbijcům. Celé město, každý obchůdek, restaurace, benzinové pumpy, dokonce i stromy jsou vyzdobeny v národních barvách. Většina Kolumbijců je oblečena ve žlutém reprezentačním dresu - ten se dá koupit v přepočtu od 50 Kč. Kolumbijci ovšem ve snaze být "in" preferují repliku toho s logem “adidas”, která je několikanásobně dražší.

Všichni prodavači z kamenných obchodů společně sledují s napětím zápas v prodejně s největší obrazovkou. Jen na několika místech jsou v těchto dramatických chvílích ochotni obsloužit zákazníka. Stejně jich je naprosté minimum. Většinou se jedná o starší ženy, které dnešní fotbalovou horečku evidentně podcenily.

 

Neprodáváme - fandíme!

Jiná je situace na ulicích, kde je velký ruch. Pouliční prodavači si nemohou dovolit nevyužít výjimečné příležitosti a pilně pracují i během zápasu. Uživit svoji rodinu a případně si trochu přilepšit, je pro ty zodpovědné z úplně nejchudších vrstev ještě důležitější než fotbal. Ten je evidentně zajímá, ale mohou ho sledovat jen prostřednictvím reakcí ostatních. Prodávají především vlajky, kopie dresů, náramky, trubky a další suvenýry v kolumbijských barvách. Policisté nelegálnímu prodeji pouze přihlíží. Dnes rozhodně nebude ten výjimečný den, kdy obchodníkům budou zabavovat padělané dresy a vyhánět je z ulic, kde podle místních vyhlášek nesmějí prodávat.

Do poločasu gól nepadnul.

Babička se na svoji cestu na nákup v tento slavnostní den určitě dlouho připravovala.

Ve druhém poločase se Kolumbijcům podařilo vstřelit gól. Celé město křičí, troubí a slaví. Komentátoři ujišťují mylně národ, že vítězství znamená postup. Sladká lež, kterou všichni chtějí slyšet - typické pro místní média. Ta v podobném duchu třeba poslední dobou ujišťují Kolumbijce, že do EU budou za několik měsíců moci cestovat bez víz.

Vzápětí další gól!!!

Na tribuně v Brazílii slavil prezident Santos s manželkou. Ten se pár hodin před zápasem sešel i s Dilmou Rousseff, brazislkou prezidentkou, a poděkoval jí za pomoc v mírových rozhovorech, které vede s povstalci v Havaně.

Přichází zápletka v podobě snížení a následného velkého tlaku týmu Pobřeží Slonoviny. Při každé šanci soupeře se ve městě do širokého okolí rozléhá hlasité pištění kolumbijských fanynek. Muži nervózně posedávají a tlačí dopředu čas. Konečně přichází závěrečný hvizd a celá Kolumbie křičí radostí!

Konec zápasu, začátek oslav. Kolumbie porazila Pobřeží Slonoviny a to je obrovský důvod k radosti.

Takhle se slaví v Kolumbii!

Fotbalisté sjednocují národ, fandí jim všichni Kolumbijci napříč sociálními vrstavami. Ti nejbohatší Kolumbijci zaplavili Brazílii a slavnosti si užívají přímo v místě šampionátu. Dokonce i povstalci z hnutí FARC na svých stránkách pozvbuzují reprezentaci. Fandí se v nejmenších vesničkách ztracených hluboko v horách, v pralese, na pobřeží a samozřejmě i ve všech velkých městech.

Po zápase spoustu ulic uzavřou davy veselých Kolumbijců.  Někteří z nich jsou opilí a absolvují klasické slavnostní stříkání pěnou. Slaví se v míru a přátelství, ale na české zvyky velmi divoce. Tak divoce, že jsem si netroufnul projít nejhlučnější ulicí. Pozoruji veselé Kolumbijce z pozvdálí a dávám se do řeči se slavícím opilým studentem Miguelem. Společně pozorujeme rozveselené davy. “V téhle zemi je pořád spousta problémů, spousta nespravedlností, spousta svinstva”, říká mi, “ale k****, je to naše KOLUMBIE.” - doplňuje se slzami štěstí v očích.

P.S.: Vzhledem k remíze v zápase Japonsko - Řecko se Kolumbie kvalifikovala do osmifinále MS ve fotbale - na turnaji ji tak čekají minimálně dva další zápasy - dvě velké oslavy!