Bilancuje se 100 dnů nové vlády, standardní doba hájení tedy skončila. Je pravda, že hodnotit cokoli zásadního po tak krátké době je pitomost, nicméně tendence a charakter se za tu dobu projeví. Alespoň u ministra školství se jisté tendence projevují velmi silně.

Marcelu Chládkovi nelze upřít jistou opatrnost a rozvahu, se kterou se vedení ministerstva školství ujal. Na rozdíl od svých předchůdců měl velkou výhodu v tom, že mohl z opozičního stínu pohodlně sledovat, co se na ministerstvu děje, jak se vzdělávací politika vyvíjí a jakých chyb se ministři školství dopouštějí. Díky velkorysosti Petra Fialy měl dokonce možnost přímo se podílet na přípravě některých kroků, v nichž může sám jako ministr školství pokračovat. Měl možnost se poučit a nepochybně se za posledních pár let také dovzdělat v tom, kam směřují vzdělávací politiky ve světě a o čem zasvěceně mluvit před domácím publikem. Tomu odpovídá již zmíněná opatrnost v našlapování, ale i výběr témat, na nichž svou politiku staví. Zdá se ovšem, že za kulisami umně rozestavěnými tak, aby navodily dojem znalosti věci, je relativně prázdný a neznámý prostor, který místo souvislostí obývají lvi...

Zbývá vám ještě 80 % článku
První 2 měsíce předplatného za 40 Kč
  • První 2 měsíce za 40 Kč/měsíc, poté za 199 Kč měsíčně
  • Možnost kdykoliv zrušit
  • Odemykejte obsah pro přátele
  • Nově všechny články v audioverzi
Máte již předplatné?
Přihlásit se