Všichni čeští wagneriáni šíleli radostí. Do Státní opery se po dvou desetiletích vrátil Tannhäuser, opera, která ve svém pařížském provedení otevřela Wagnerově hudbě cestu do světa, když po zhlédnutí kusu jásali i tak skeptičtí, ironičtí dandyové, jakým byl Charles Baudelaire.

"Hudba mne pohltila jako moře," psal tehdy básník. "Byl jsem hrdý, plný radosti z porozumění a v tomto pocitu pohlcení jsem cítil opravdovou smyslovou slast, která člověka pozvedá do vzduchu."

Měřeno silou a trváním potlesku, dalo by se říci, že i ve Státní opeře byl leckdo unesen, či dokonce povznesen. Na vině ovšem nebyla vizuálně-hudební smršť, kterou skladatel Richard Wagner podle dobových svědků předváděl v Paříži roku 1860, nýbrž slušná úroveň pěvecká.

Zatím jste si přečetli 20 % textu. Pokračování je k dispozici pouze pro platící čtenáře.

Předplatitelé mají i řadu dalších výhod: nezobrazují se jim reklamy, mohou odemknout obsah kamarádům nebo prohlížet archiv.

Proč ji potřebujeme?

Potřebujeme e-mailovou adresu, na kterou pošleme potvrzení o platbě. Zároveň vám založíme uživatelský účet, abyste se mohli k článku kdykoli vrátit a nemuseli jej platit znovu. Pokud již u nás účet máte, přihlaste se.

Potřebujeme e-mailovou adresu, na kterou pošleme potvrzení o platbě.

Pokračováním nákupu berete na vědomí, že společnost Economia, a.s. bude zpracovávat vaše osobní údaje v souladu se Zásadami ochrany osobních údajů.

Vyberte si způsob platby kliknutím na požadovanou ikonu:

Platba kartou

Rychlá online platba

Připravujeme platbu, vyčkejte prosím.
Platbu nelze provést. Opakujte prosím akci později.