Eduard Zacha

O skryté slávě a jiné texty

2013, Kniha Zlín

Orel

září 1970

Sedím u ohně za jasného slunečného poledne na prostorné louce. Oheň stravuje silná dřevěná polena do bílého žáru a plameny šlehají do značné výše. Přes ohniště naproti mně sedí orel. Teplo a pohled do plamenů ukolébávají do slastného dřímání.

Orel je ale neklidný, s pokrčenými křídly se chvíli klová do hrudi, hned zase strne a s hlavou nachýlenou vpřed bedlivě naslouchá praskání dřeva a soustředěně hledí do žhavého popele. Najednou nemotorně přihopsá přímo k ohni, vyráží zlostné skřeky a snaží se zahnutým zobanem ulovit anebo se alespoň trefit do velikého černého brouka, který vylézá z jednoho žhavého polena. Nedaří se mu to, zneklidněný brouk však zrychluje pohyby a před útočníkem vzlétl přímo k mému obličeji, který jsem si stačil v posledním okamžiku chránit rukou. Odporný brouk nárazem do dlaně změnil směr a stoupá vzhůru ke slunci. Orel s vítězným skřekem vzlétl a střel hbitě ho ulovil.

Snesl se zpět a je nadmíru spokojen. Ohně si již nevšímá, dívá se jen na mne, natáčí žertovně hlavu ze strany na stranu a očividně čeká na pochvalu. Usmál jsem se a chtěl mu říci něco lichotivého, ale namísto toho mne zarazila v hloubi otázka: „Kdo jsi, nebo spíše čeho se od tebe žádá, když ochránce máš tak silného a rodu vznešeného?“