Znáte ten vtip: Starý člověk, vážená autorita mezi svými mladšími následovateli, leží na smrtelné posteli. Všichni už vědí, že nastala poslední hodina. Jedna z učednic se odváží a zeptá se: "Ve svém životě jste mnoho poznal a mnoho zažil, mohl byste nám, mladším, sdělit Vaše poselství?" Autorita se naposledy vzchopí a řekne: "Všechno je jinak."

Je to už dávno, co někteří lidé přijali za platnou myšlenku, že věci se nedějí stále dokola, že jejich řád není jednou pro vždy dán, že lze směřovat k něčemu nebo za něčím, že toto směřování je jedinečné, neopakovatelné a že na to, jak se věci budou odehrávat, má člověk mnohem větší vliv, než se doposud odvážil domnívat. Smiřování se s tímto faktem trvá už tisíce let a nejde to zrovna hladce. Není totiž úplně jednoduché přijmout fakt, že věci nemají smysl samy o sobě, nýbrž že jim jej někdo (my) musí nejprve dát. Dodnes to vzbuzuje existenciální úzkost, ačkoliv se ji snažíme krotit, seč můžeme. Třeba Vánoce slouží v současné společnosti nepochybně jako důležitý akt smíření, okamžik, kdy se na chvíli zruší kontroverzní všední život, svět se stane šťastným a veselým, bezstarostným jako televizní pohádka, s důrazem na lokální pojetí relaxace, reprezentované mísou bramborového salátu.

Zbývá vám ještě 80 % článku
První 2 měsíce předplatného za 40 Kč
  • První 2 měsíce za 40 Kč/měsíc, poté za 199 Kč měsíčně
  • Možnost kdykoliv zrušit
  • Odemykejte obsah pro přátele
  • Nově všechny články v audioverzi
Máte již předplatné?
Přihlásit se