Duch Hamletova otce nahraný do mobilu, Ofélie šílící s mikrofonem a popovým flákem na rtech a hrob ve skleněné muzejní bedně s nápisem "Ostatky předků"... Samotný výčet režijních nápadů Daniela Špinara, jehož Hamlet měl před několika dny premiéru na scéně pražského Švandova divadla, působí dost divoce.

Ve skutečnosti ale jde o inscenaci, která velmi věcně, nesentimentálně, a dokonce s humorem interpretuje situace Shakespearovy hry, aniž by její text musel nutně zaznít doslova. Teprve po pauze, když se Hamlet Patrika Děrgela postupně propadá ze skutečnosti do makabrálního polosnu, z vědomí do podvědomí (nebo šílenství?), vydává se i režisér cestou volných asociativních obrazů.

Pokračování textu je k dispozici pouze pro platící čtenáře

Předplatitelé mají i řadu dalších výhod: nezobrazují se jim reklamy, mohou odemknout obsah kamarádům nebo prohlížet archiv.

Proč ji potřebujeme?

Potřebujeme e-mailovou adresu, na kterou pošleme potvrzení o platbě. Zároveň vám založíme uživatelský účet, abyste se mohli k článku kdykoli vrátit a nemuseli jej platit znovu. Pokud již u nás účet máte, přihlaste se.

Potřebujeme e-mailovou adresu, na kterou pošleme potvrzení o platbě.

Pokračováním nákupu berete na vědomí, že společnost Economia, a.s. bude zpracovávat vaše osobní údaje v souladu se Zásadami ochrany osobních údajů.

Vyberte si způsob platby kliknutím na požadovanou ikonu:

Platba kartou

Rychlá online platba

Připravujeme platbu, vyčkejte prosím.
Platbu nelze provést. Opakujte prosím akci později.