Ambiciózní Dubaj, jeden ze sedmi členů Spojených arabských emirátů (SAE), má důvod k oslavám. Úřad pro pořádání mezinárodních výstav sídlící v Paříži mu koncem listopadu svěřil pořádání světové výstavy Expo 2020. Emirát, druhý nejlidnatější po Abú Dhabi, tak dostal přednost před tureckým Izmirem, brazilským Sao Paulem a ruským Jekatěrinburgem.

Na tuto skvělou zprávu dychtivě čekaly stovky lidí se zraky upřenými na obří televizní obrazovky umístěné na mrakodrapu Burdž Chalífa, nejvyšší budově světa. Je to jedna z monumentálních staveb, jež má ilustrovat bohatství a prosperitu emirátu. Stejně tak další projekty, jako například umělé ostrovy tvořící dohromady obrovskou palmu. Naposledy schváleným projektem je mořský kanál za dvě miliardy dirhamů (540 milionů dolarů), který povede přímo centrem Dubaje. Tím se má dále zvýšit přitažlivost metropole pro turisty.

RÁJ SE OTŘÁSL, ALE UŽ TAKÉ VZPAMATOVAL

Šejk Muhammad bin Rašíd al-Maktúm, emír Dubaje a premiér SAE, si předsevzal, že vybuduje "ráj v poušti". Proto dal - kromě již zmíněných extravagantních objektů - postavit například hotel nabízející pokoje hluboko pod mořskou hladinou nebo lyžařské sjezdovky s umělým sněhem. Jenže tento emirát nadělal dluhy, které se v polovině roku 2009 odhadovaly na nejméně 80 miliard dolarů. A když dvě klíčové státní firmy - investiční holding Dubai World a developerská Nakheel - koncem listopadu 2009 požádaly věřitelské banky o odklad splátek ve výši 59 miliard dolarů, propukla na kapitálových trzích panika.

Následoval prudký propad cen na trhu s nemovitostmi. To se negativně odrazilo na celém hospodářství Spojených arabských emirátů. V období 2000-2007 rostlo průměrným tempem 6,6 procenta ročně, v krizovém roce 2009 spadlo o 4,6 procenta, vyplývá ze statistik Mezinárodního měnového fondu. Škarohlídi tehdy emirátu Dubaj věštili státní bankrot.

"Je to začátek nové hluboké krize, která se přelije i na další rozvíjející se trhy, nebo jenom lehká mdloba, díky níž bude možné výhodně nakoupit levnější akcie?" kladli si mnozí stěžejní otázku. Další vývoj ukázal, že to byla spíše mdloba, i když ne právě lehká.

DUBAJ V ROCE 2014 VÝRAZNĚ ZVÝŠÍ INVESTICE

Důsledky této "mdloby" jsou znát dodnes. Dubajský emirát a na něj napojené společnosti musejí podle agentury WAM v letech 2014 až 2016 věřitelům splatit kolem 50 miliard dolarů. Vládě to poněkud omezuje rozpočtové možnosti.

Dubaji se přesto daří snižovat rozpočtový deficit, který by měl letos odpovídat dvěma procentům HDP. Státu plynou solidní příjmy hlavně z cel, daní odváděných zahraničními bankami, z cestovního ruchu, námořní a letecké dopravy. Naproti tomu příjmy z vývozu ropy jsou druhořadé. Dubaj jí těží jenom kolem 100 tisíc barelů denně.

Naprostou většinu produkce ropy za SAE obstarává emirát Abú Dhabi. V průměru těží kolem 2,5 milionu barelů denně. Tento emirát dlouhodobě hospodaří s dvouciferným rozpočtovým přebytkem. Letos by měl odpovídat skoro 13 procentům HDP.

Emirát Abú Dhabi v poslední době schválil několik klíčových projektů v infrastruktuře. Nákladem 7,4 miliardy dirhamů (zhruba dvě miliardy dolarů) se má zlepšit silniční spojení s emirátem Dubaj a také se Saúdskou Arábií.

NEJVĚTŠÍ SPOTŘEBITELSKÝ TRH

Spojené arabské emiráty sice mají mnohem méně obyvatel (8,4 milionu podle statistik OPEC) než Saúdská Arábie (29 milionů), ale jejich spotřebitelský trh má větší absorbční schopnost. Vyplývá to z údajů Ligy arabských zemí, konkrétně její společnosti Inter-Arab Investment Guarante Corporation. Emiráty podle ní loni dovezly zboží za 273,5 miliardy dolarů, zatímco Saúdská Arábie za 211 miliard dolarů. Emiráty jsou podle HDP na obyvatele třetí nejbohatší arabskou zemí (45 731 dolarů), a to za druhým Kuvajtem a nejbohatším Katarem. Spolu s Bahrajnem a Jordánskem jsou hospodářsky nejsvobodnější arabskou zemí, vyplývá z posledního žebříčku kanadského Fraserova ústavu. Avšak politické poměry zůstávají autoritářské.

Emiráty kdysi byly zapomenutou "tišinou" v Perském zálivu, jejíž obyvatelstvo bylo odkázáno hlavně na rybolov a upadající lov perel. Ropná ložiska byla objevena počátkem 50. let minulého století a první barely vyvezl emirát Abú Dhabi v roce 1962.

PROČ SE NEDAŘÍ DIVERZIFIKACE EKONOMIKY

Průměrná cena ropy na světovém trhu v letech 2003-2008 vylétla ze 32 na více než 100 dolarů za barel. Potom klesla, ale v posledních zhruba dvou letech se houževnatě drží nad stodolarovou hranicí. Arabské země kolem Perského zálivu si tak mohly dovolit hodně utrácet a postupně stále více investovat také do majetkových podílů v zahraničí. Současně si ale byly vědomy, že musejí zmírnit svoji extrémně vysokou závislost na ropě.

V roce 1999 schválily dlouhodobou rozvojovou strategii (na období 2000-2020), podle které se mají jejich ekonomiky diverzifikovat, tedy mít pestřejší odvětvovou strukturu. I když mohutně investovaly do neropného sektoru, tento cíl se jim plnit nedaří.

Prvním důvodem je, že arabské země ve snaze zabezpečit si dostatek finančních zdrojů zvyšovaly těžbu ropy. Rozvoj neropného sektoru tak hodně zaostal za deklarovanými záměry. Zpracovatelský průmysl se podílí na HDP Emirátů 15,4 procenta, stavebnictví (jehož váha v posledních čtyřech letech výrazně klesla) necelými osmi procenty.

Za druhé, značná část investic určených na diverzifikaci šla do odvětví a oborů přímo navazujících na těžbu ropy - třeba do výstavby rafinerií nebo petrochemických kapacit. "Neropný sektor svoji váhu ve srovnání s těžbou uhlovodíkových paliv nezvýšil a v nominálním srovnání jeho význam vzhledem ke zvyšujícím se cenám ropy dokonce klesl," poznamenává analytik Citi Research Farouk Soussa.

STÁT SI UDRŽUJE ZNAČNÝ VLIV

Příznačným rysem arabských ekonomik Perského zálivu je velice silný vliv státu. Děje se tak v zásadě dvojím způsobem: značnými státními výdaji, jimiž se podněcuje domácí spotřeba i investice. Vládní výdaje v rámci šestičlenné Rady pro spolupráci arabských zemí Perského zálivu (GCC) loni v průměru představovaly 70 procent HDP vytvářeného neropným sektorem. Vládnoucí rodinné dynastie uplatňují svůj přímý vliv v hospodářství nejen rozpočtovou politikou, ale také tím, že ovládají klíčové firmy. V Saúdské Arábii, největší ekonomice regionu, to jsou například ropný koncern Saudi Aramco, kontrolující největší ropné zásoby na světě, nebo petrochemický konglomerát SABIC, vyrábějící chemikálie, plasty, průmyslová hnojiva, ale i kovy.

V emirátu Abú Dhabi je to investiční a rozvojová společnost Mubadala založená v roce 2002, aby pomáhala s diverzifikací hospodářství. Ve druhé polovině listopadu její aerokosmická divize podepsala s britskou firmou Rolls-Royce dohodu o spolupráci v údržbě a opravách motorů Trent HWB. Emirát Abú Dhabi, majitel letecké společnosti Etihad Airways, si nedávno objednal tyto motory celkem za pět miliard dolarů, informovala agentura Reuters.

Symbolem finanční síly a prosperity SAE se stala další letecká společnost Emirates Airways z Dubaje. Podle počtu cestujících přepravených na mezinárodních linkách je čtvrtá největší na světě. Mezinárodní letiště v Dubaji se stalo klíčovým regionálním dopravním uzlem. Během letošního ledna až října odbavilo přes 55 milionů cestujících, meziročně o 16 procent více.

V okruhu kolem Dubaje, vymezeném čtyřmi hodinami letu, žije asi třetina světové populace. Společnost Emirates Airways, která nyní létá do 137 destinací v 77 zemích, právě tímto zdůvodňuje své expanzivní plány. Jejím cílem je přetáhnout část cestujících takovým globálním centrům letecké dopravy, jako jsou Londýn, New York nebo Singapur. "Je to velká výzva pro západní letecké společnosti. Emirates ve svém úsilí rozhodně nepoleví," vyjádřil se pro agenturu Reuters Sudeep Ghai, partner londýnské poradenské firmy Athena Aviation.

Státní firmy ze Spojených arabských emirátů expandují i v dalších odvětvích a oborech. Dubajský telekomunikační operátor Etisalat se dohodl s francouzskou společností Vivendi, že za 5,7 miliardy dolarů koupí její třiapadesátiprocentní podíl v Maroc Telecom.

POKŘIVENÝ TRH PRÁCE SI ŽÁDÁ REFORMU

Jedním z příznačných rysů arabských ekonomik kolem Perského zálivu je nízká míra ekonomické aktivity domácího obyvatelstva a naproti tomu značný počet pracujících cizinců. Ti v členských zemích GCC v průměru představují 70 procent pracovních sil, z toho v Kataru a Emirátech zhruba 90 procent.

Je za tím několik faktorů - velice nízká míra ekonomické aktivity žen, neochota místních pracovat v soukromém sektoru. I to, že soukromé firmy raději najmou cizince z Asie, protože jsou ochotni pracovat za mnohem méně peněz.

V důsledku toho stoupá nezaměstnanost mezi domácím obyvatelstvem. I v Saúdské Arábii, která nejdále pokročila v reformě pracovního trhu, se oficiální míra nezaměstnanosti blíží 12 procentům. V SAE v roce 2009 činila 14 procent. Jak v posledním regionálním výhledu poznamenává Mezinárodní měnový fond, Emiráty čísla o nezaměstnanosti pravidelně nezveřejňují.

Přitom však značná část mladých lidí je bez práce. To by mohlo vést až k sociálním výbuchům a následné společenské destabilizaci, což v uplynulých dvou letech postihlo severní Afriku.

POLŠTÁŘ, KTERÝ MŮŽE SPLASKNOUT

Arabské země kolem Perského zálivu díky vydatnému přílivu petrodolarů naakumulovaly obrovské rozpočtové přebytky. Experti ze Citi Research je odhadují na půldruhého bilionu dolarů. Pro ilustraci: taková astronomická suma by většině zemí v regionu umožnila vyrovnávat desetiprocentní rozpočtový schodek (v poměru k HDP) řadu let. Například Kuvajt by ho mohl krýt více než 15 let, Spojené arabské emiráty nejméně pět let, Saúdská Arábie až 10 let. Ale Ománu a Bahrajnu, které disponují malými zásobami ropy, by tento rozpočtový polštář stačil na necelý rok.

Časy hojnosti a rozpočtových přebytků ale nemusejí trvat věčně, zvláště pokud by světové hospodářství v následujících letech rostlo jenom pozvolným tempem.

VÍCE EKONOMICKÉ RACIONALITY BY NEŠKODILO

Arabské vlády by měly přijmout několik důležitých kroků, aby se zmírnila závislost jejich rozpočtů na ceně ropy. Pečlivěji zvažovat účelnost investičních projektů, což by ale vedlo k oslabení ekonomické aktivity. Státy by mohly ušetřit i zkrácením subvencí k cenám vody, elektřiny a další energie. Stejně tak by se měla řešit přebujelá zaměstnanost ve veřejném sektoru.

Výdajové škrty, které arabským zemím doporučují západní ekonomové, ale nepostačují. Změnit by se měla i struktura vládních příjmů. "Mohly by se zvýšit daně z firemního zisku a možná i zavést daň z přidané hodnoty," píše v listopadové studii Citibank. A ve vzdálenější budoucnosti by mohlo "dokonce" dojít na daně z příjmu fyzických osob.

Arabské země kolem Perského zálivu díky vydatnému přílivu petrodolarů naakumulovaly obrovské rozpočtové přebytky.

 

Důležité kontakty ve Spojených arabských emirátech

Velvyslanectví ČR v Abú Dhabi
Jaroslav Ludva, velvyslanec
Corniche Plaze Bldg. (former Citibank Bldg.), Salam Str., Tourist Club Area,
Abú Dhabí
P. O. Box 27009
United Arab Emirates
tel.: +9712 6782800
fax: +9712 6795716, +9712 6767558
nouzová linka: +971 50 6628920
e-mail: abudhabi@embassy.mzv.cz,
commerce_abudhabi@mzv.cz
www.mzv.cz/abudhabi

Zastoupení Ministerstva průmyslu a obchodu ČR v Dubaji
Roman Míšek, vedoucí zastoupení
Dubai World Trade Center
7th Floor - Office No. 21
P. O. Box 9759
Dubai
United Arab Emirates
tel.: +9714 3097018
fax: +9714 3097019
mob.: +971 50 4509941
e-mail: dubai@czechtrade.cz
www.czechtrade.cz

Důležitá telefonní čísla
Ambulance: 998, 999
Policie: 999
Hasiči: 997
Pobřežní hlídka: 996
Dopravní policie: 900 01234

Velvyslanectví Spojených arabských emirátů ve Vídni
J.E. p. Mohammed Hamad Omran
Alshamsi, velvyslanec
Peter-Jordan-Strasse 66, A-1190 Vídeň, Rakousko
tel.: +431 368 14 55
fax: +431 368 44 85
e-mail: emirates@aon.at

Kontakt v Česku:
Česko-arabská obchodní komora?
Freyova 27/82
190 00 Praha 9
tel.: +420 296 647 194
fax: +420 296 647 164
e-mail: caok@czaok.cz, info@czaok.cz
internet: www.czaok.cz


Nejvyšší budova světa Burdž Chalífa (Chalífova věž) patří k hlavním turistickým atrakcím Dubaje. Je vysoká 828 metrů. Stavěla se od září 2004 do ledna 2010. Materiál i dělníky do závratných výšek přepravovaly speciální výtahy, které dodala pardubická firma Pega Hoist.
foto: Reuters

Šejk Muhammad bin Rašíd Al Maktúm, emír Dubaje a premiér Spojených arabských emirátů se rozhodl, že vybuduje "ráj v poušti".
Foto: Reuters

Mezinárodní letiště v Dubaji patří k největším na světě. Během letošního ledna až října odbavilo 55 milionů cestujících, meziročně o 16 procent více. Hodlá ještě více konkurovat takovým vzdušným přístavům, jako jsou Londýn nebo Singapur.
Foto: Reuters

Základní fakta o Spojených arabských emirátech

Jakou roli hraje těžba paliv