Když luxusní jedli, tak zasněženou

Vánoce, na které nikdy nezapomněl. To byly pro mého tatínka každé svátky, které jako dítě prožil se svými rodiči-učiteli na bývalém zámku ve Zlonicích a kde příchod Ježíška oznamovala obrovská jedle sahající až k třímetrovému stropu. Mám tenhle jeho zážitek v hlavě vždycky, když se sám na poslední chvíli netrpělivě probírám pokřivenými stromky v našem zahradnictví. Je zase pozdě. Jít do lesa s pilou, tomu se můžeme leda tak zasmát u televizní reklamy. Objíždět město a doufat, že někde jinde na mě ještě čeká krásná symetrická jedlička? To jsem už taky zkusil. A byla to bláhová představa. Koupím, co se dá. Ale jak z tohoto stromku uděláme něco, na co děti nezapomenou? Tu jednu dvě křivé větve se snažím zamaskovat ozdobami. Je to přece příroda a stromek krásně voní. Myslet na umělou náhradu by mě nikdy nenapadlo. Až letos.