Bohumil Kartouš: Obraťme školu naruby, vyplatí se to

Nejde o výzvu k občanským nepokojům nebo majetkové trestné činnosti. Jde o výzvu k mnohem radikálnějšímu kroku. Proveďte nejprve vlastní drobnou retrospektivu. Vzpomeňte si, jak probíhaly vaše vlastní dny ve škole, co jste dělali během hodin ve třídě, v jaké roli vystupovali učitelé, jaké jste dostávali domácí úkoly. Aniž bych si chtěl hrát na věštce, dovolím si odhadnout, že vaše retrospektiva bude mít povětšinou následující charakter: v hodinách učitel nebo učitelka přednášeli látku dle stanovených osnov a vy jste poslouchali a zapisovali jste si to, co učitelé považovali za důležité. Sem tam někdo něco řekl nebo se na něco zeptal, většinou ti, kdo se nestyděli, že se ztrapní, tedy ti s lepšími známkami (pravděpodobně jste byli mezi nimi, protože čtete tento tisk). Vaším úkolem bylo zachytit to, o čem si učitel myslí, že je důležité. Očekávalo se, že v ideálním případě budete schopni reprodukovat vše. Za to jste byli následně hodnoceni známkami. Jinými slovy, ve škole jste fungovali jako nahrávací zařízení, jejichž úspěšnost (funkčnost) je posuzována podle kvality reprodukovaného záznamu. Stav více méně trvá. Nyní prosím změňte retrospektivu v perspektivu a zkuste si odpovědět na otázku, jestli takový přístup ke vzdělání vede k tomu, co se po vás v reálném životě chce.