Když se jednomu ze sousedů daří, zatímco druhý se nemůže prosadit, rozdíl se dá smazat dvěma způsoby. Buď se ten horší popere s důvody, proč se mu nedaří, a dotáhne se na lepšího. Anebo se postará o to, aby se lepšímu přestalo dařit, a budou na tom také oba stejně.

Německo má mzdy odpovídající produktivitě práce, nabízí proto atraktivní mix kvality a ceny výrobků, a díky tomu je ve světě o jeho zboží zájem. Francie je na tom opačně. Kvůli obrovské daňové a sociální zátěži firem není konkurenceschopná a stále hůře se prosazuje na zahraničních trzích. Místo reforem ale Francie volí cestu lobbování, aby souseda v jeho úspěších zastavila. Nejprve Mezinárodní měnový fond (pod vedením bývalé francouzské ministryně Lagardeové) Německo vyzval, ať zabrzdí své obchodní přebytky. Jinými slovy, ať zvýší mzdy, ztratí konkurenceschopnost a ať se drahé výrobky jiných zemí (např. Francie) nejeví tak drahé. Podle hesla "nepřítel mého nepřítele je můj přítel" se na stranu Francie přidaly i Spojené státy, další země s chronickým obchodním deficitem. Německo si vysloužilo od amerického ministerstva financí pokárání. Pomyslnou třešní na dortu je varování Německa Evropskou komisí, která mu hrozí disciplinárním řízením.

Zbývá vám ještě 20 % článku
První 2 měsíce předplatného za 40 Kč
  • První 2 měsíce za 40 Kč/měsíc, poté za 199 Kč měsíčně
  • Možnost kdykoliv zrušit
  • Odemykejte obsah pro přátele
  • Nově všechny články v audioverzi
Máte již předplatné?
Přihlásit se