Přestože je spolumajitel firmy Enelex Libor Vacek spíš pivař, na jednáních s tureckými klienty popíjí jednu skleničku čaje za druhou. Podle jeho zkušenosti chodí mezi účastníky schůzky ve větší firmě obvykle číšník a roznáší všem rozředěný čajový extrakt s cukrem. I když se Vacek domnívá, že odmítnutím by neurazil, ještě to prý nikdy neudělal. "Během jednání se vypije tak osm skleniček čaje, což je v této jižní zemi docela příjemné, ale už jsem jich vypil i dvanáct," říká s úsměvem. Zato když přijedou turečtí partneři do Česka, tak chutnají především pivo. Zájemcům o turecký trh Vacek radí - hlavně zvolněte. "V žádném případě se nesmí na Turky spěchat a ani tlačit. Modlitby mají přednost před dojednanou schůzkou," tvrdí.

TĚŽEBNÍ LIMITY POSLALY FIRMU DO CIZINY

Společnost Enelex z Chvaletic se specializuje na výrobky spojené s těžbou a zužitkováním uhlí v energetice. Jejím stěžejním výrobním programem jsou takzvané popeloměry pro důlní a energetický průmysl. Měřáky montuje na dopravníkové pásy buď přímo v dolech, nebo v elektrárnách či teplárnách. Zásluhou těchto zařízení, zjišťujících on-line kvalitu uhlí, pak lze míchat kvalitní uhlí s méně kvalitním, aby jeho účinnost, výhřevnost byla maximální. Teplárny a elektrárny totiž potřebují ke svému provozu vyrovnané palivo. Mezi produkty Enelexu patří také analyzátory kyslíku ve spalinách, které přispívají k účinnějšímu spalování, ale i k co nejmenším emisím, protože řídí přísun vzduchu do kotlů. A firma vyrábí také termovizní systémy, jež zase monitorují skládky uhlí proti samovznícení.

"Už několik let nenabízíme pouze přístroj, ale celý systém. Pomáháme tak výrazně šetřit. Například dřív jedna důlní společnost z 15 milionů tun uhlí vyhazovala dva miliony pro špatnou kvalitu. Dnes ty dva miliony tun zamíchají, prodají a nemají žádné ztráty," vysvětluje Vacek využití celých systémů popeloměrů. V současné době jsou v Česku instalované prakticky všude - 250 měřicích míst je na všech dolech, úpravnách a v některých elektrárnách. Je nějaký tuzemský důl, který nemá analyzátory kvality uhlí z Enelexu? "V podstatě není. Ale jsou místa, kde nemají celý systém umožňující dispečinku hned při vytěžení uhlí řídit jeho míchání i skládku," uvádí Vacek s tím, že celé systémy se snaží firma nabízet i v zahraničí. "Nevyjasněné těžební limity v tuzemsku nás v současné době donutily jít víc do světa," dodává.

Například se pokoušejí vrátit na turecký trh. Před dvaceti roky tam dodali dva popeloměry a od té doby nic. Šance by byly třeba pro termovizní kamery na skládkách uhlí na jihu Turecka. "Čas od času tam zahoří a kouř i jedovaté spaliny ohrožují turisty v rekreačních střediscích," popisuje Vacek. Aktuálně Turci vyhlásili, že chtějí sledovat kvalitu uhlí, a vyhlášení tendru pro elektrárnu na severozápadě od Istanbulu je doslova na spadnutí. O zakázku projevili zájem i konkurenti z USA a Austrálie. "Podle našeho tureckého partnera, s nímž jdeme do tendru, prý vyhrajeme. Nabízíme totiž jednoduché technologické řešení, které je navíc cenově výhodnější," tvrdí Vacek. Cena zakázky není ohromující, v přepočtu zhruba čtyři miliony korun. "Ale my potřebujeme reference," míní jednatel Enelexu.

NEVĚŘÍ, ŽE UHLÍ NEZNÁ HRANIC

Úspěšné zakázky ze zahraničí totiž nejsou v této branži často podstatné. Vacek s úsměvem vypráví, že podle jeho zkušeností se mnoho uhelných či energetických společností domnívá, že mají jiné uhlí než ostatní země. I proto vozí kurýr do Enelexu často podivné balíčky.

"Zahraniční klienty obvykle zveme na prohlídku našich systémů do českých dolů, ale oni se potřebují ubezpečit, že budeme umět změřit kvalitu i jejich uhlí. Proto posílají zapečetěné balíčky a za jejich přítomnosti pak uhlí analyzujeme. Od jednoho typu uhlí nám stačí tři kilogramy," vypráví Vacek. Takhle třeba testovali ve chvaletické firmě uhlí z Řecka či Kazachstánu. Také z Ukrajiny, ale to byl prý docela problém, protože podle celních předpisů se nesmělo vyvézt. A nevyšel ani pokus "propašovat" vzorky vlakem z Kyjeva přes Polsko. Třikrát si pro uhlí jel Vacek na nádraží zbytečně. Buď nedošlo, nebo dorazily vzorky rozbalené a smíchané. Nakonec se to ale oficiální cestou se všemi povoleními podařilo. Enelex to tedy při shánění kontraktů nemá evidentně jednoduché, přesto počítá, že v příštím roce by se mohly tržby až ztrojnásobit. Ze současných 50 milionů až na 150 milionů korun. Skoro před podpisem smlouvy má společnost v Srbsku, kde by v Kolubaře instalovala celý systém. Podobně nadějné jsou kontrakty pro Rusko, Ukrajinu i první zakázky v Bosně a Černé Hoře. A Turecko se zřejmě také konečně rozjede. "Ale dokud nebudeme mít peníze na účtu, tak nevěřím," říká Vacek. Ještě před výrobou technologie si firma dává do smluvních podmínek splacení zálohy. "Z Ruska a Ukrajiny si domlouváme tak 70 až 80 procent, tady v Turecku máme v podmínkách 50 procent zakázky zaplatit předem," popisuje.

Turecký trh považují firmy působící v energetickém a těžebním průmyslu za velice perspektivní, i proto bylo v září 13 firem z aliance České dobývací techniky na prezentaci v Turecku. Zúčastnil se i Libor Vacek z Enelexu, který celou akci velice chválí. Aliance požádala zahraniční zastoupení ministerstva průmyslu a obchodu a CzechTrade o zorganizování tohoto projektu. Během téměř týdenní cesty skupina zástupců českých firem navštívila vedle Istanbulu a Ankary, kde měla připravené prezentace pro velké firmy, také elektrárny, hlubinné i povrchové doly. Součástí akce byly také večerní recepce pro firemní partnery i potenciální klienty. "Klobouk dolů před CzechTrade, jak to vše navazovalo a odsýpalo. Byli tam pozvaní ti správní lidé, ty nejvhodnější firmy," hodnotí Libor Vacek. Za 30 tisíc korun, které každá zúčastněná česká firma uhradila za náklady, se prý akce určitě vyplatila.

Michal Koščo, zahraniční zástupce ministerstva průmyslu a obchodu v Istanbulu, je přesvědčený, že právě firmy zaměřené na dobývací techniku a energetiku mají v současné době na tureckém trhu největší šance. "V dubnu příštího roku se v Turecku uskuteční energetický veletrh. Proto bych rád podobnou misi uspořádal v únoru pro české energetické firmy a kontaktoval je s možnými partnery," prozradil Koščo.


Libor Vacek (50)

Absolvoval v roce 1981 Střední odbornou školu elektrotechnickou v Kolíně. Jeho otec totiž vystoupil jako pilot z komunistické strany, a tak jeho tři děti neměly příliš velké šance na vysokoškolská studia. Nejprve pracoval na ozvučovacích systémech v pražské Tesle a od roku 1984 v Energostroji ve Chvaleticích na vývoji a výrobě speciální elektroniky pro doly a energetiku. V roce 1991 patřil do party, která odešla z dílen a vývoje. Založila vlastní společnost Enelex. Z původních deseti zakladatelů firmy zůstalo šest společníků, z nich každý má stejný šestinový podíl ve firmě. Libor Vacek je jedním ze dvou jednatelů. Pavel Pecka má na starosti chod firmy, daně a fakturace, Libor Vacek export.

Foto: Archiv enelexu



Enelex

Firma vznikla v roce 1991 ve Chvaleticích a věnuje se výrobě systémů, které on-line kontrolují kvalitu uhlí, analyzátorům kyslíku pro řízení spalování a termovizním kamerám hlídajícím skládky uhlí proti samovznícení. V roce vzniku dosahovala firma tržeb kolem deseti milionů korun, nyní 50 milionů. V příštím roce by se podle připravovaných kontraktů mohl obrat až ztrojnásobit především díky exportu. Stálé obchodní a servisní zastoupení má společnost v 18 zemích. Například v Belgii, Jižní Koreji, Rusku, Ukrajině, Kazachstánu, Indii, JAR, Turecku, Srbsku, Řecku, Mongolsku, Číně a na Filipínách. Čtrnáct zaměstnanců společnosti, včetně šesti majitelů, projektuje jednotlivé zakázky podle přání klientů, výrobu si zadávají a sami pak zase jednotlivé komponenty montují a instalují přímo na místě.

Foto: Archiv enelexu


"Z Ruska a Ukrajiny si domlouváme zaplacení 70 až 80 procent zakázky předem, v Turecku máme v podmínkách 50 procent."