Petr Kamberský: Špačci v krčmě

Vysoké školy jsou, ne tak plně vlastní vinou, v čtverném klinči. Tím prvním je příliš rychlý přechod z elitního k masovému vzdělávání; druhým neochota politické reprezentace se univerzitám a školám věnovat, třetím hluboká nedůvěra v politiky a nakonec - a možná zejména - nepodařená transformace škol na počátku devadesátých let.

Právě ta poslední, revoluční změna je nejhlubší příčinou toho, proč jsou školy dodnes uzavřené, učí na nich málo profesorů z cizích zemí, přijímají málo studentů a žijí v takzvaném vnitřním incestu (stavu, kdy na škole vyučují a bádají lidé, kteří zde prožili bakalářské, magisterské i doktorandské studium). Okysličení, nová krev? Naopak - instinktivní a nutné zapouzdření zavedeného myšlení i praxe. V devadesátých letech jsme v okouzlení "studentskou revolucí" zavedli ohromující pravomoci univerzitních senátů, abychom zabránili politickým tlakům na školy. Dnes s překvapením zjišťujeme, že vnitřní vůle ke změně je málokde dostatečným motorem. Že samospráva je často brzdou, nikoli hybatelem pokroku. Jak říká sociolog Ivo Možný, profesor Masarykovy univerzity v Brně, na adresu akademických senátů: "Studenti rozumějí chodu univerzity jako špačci ornitologii."