Už před první světovou válkou se české a slovenské kulturní a politické elity ujišťovaly o vzájemnosti svých národů. Byly tu přece důvodné obavy z Němců a z Maďarů. Romanticky prožívaná vzájemnost je však jedna věc a pragmatická politika věc druhá. Když vypukla válka a ukazovalo se, že by válku Rakousko-Uhersko také nemuselo přežít, vyjevilo se, že vzájemnost je málo; že se Češi a Slováci budou naléhavě potřebovat, až se budou kreslit nové mapy, aby jako národy, případně jako stát, vůbec přežili. Slováci bez Čechů by mohli utonout v bezohledném maďarizujícím se moři a Češi by byli, obklíčeni Němectvem ze tří stran, byť i s vlastním státem, předurčeni k pohlcení.

Zbývá vám ještě 90 % článku
První 2 měsíce předplatného za 40 Kč
  • První 2 měsíce za 40 Kč/měsíc, poté za 199 Kč měsíčně
  • Možnost kdykoliv zrušit
  • Odemykejte obsah pro přátele
  • Nově všechny články v audioverzi
Máte již předplatné?
Přihlásit se