Kauza tří představitelů vytunelované společnosti H-System definitivně končí. Nejvyšší soud odmítl dovolání nejvyššího státního zástupce Pavla Zemana proti soudnímu rozhodnutí o aplikaci prezidentské amnestie. Vyplývá to ze záznamu v databázi InfoSoud. Někdejší manažeři Jaroslav Vítek, Jaroslav Eliáš a Ladislav Tůma se tak vyhnou případnému trestu.
"V důsledku té amnestie je anulován odsuzující rozsudek nad manažery, to znamená, že se vyhnou své povinnosti zaplatit škodu, protože v civilním řízení bez odsuzujícího rozsudku je to nevymahatelné," reagovala na verdikt právní zástupkyně poškozených Hana Marvanová.
Při podání civilní žaloby by totiž poškození museli prokazovat vinu exmanažerů, v případě neúspěchu by pak museli platit velmi vysoké náklady řízení. "Já se domnívám, že po poškozených nelze chtít, aby nesli toto důkazní břemeno s rizikem, že ještě budou platit peníze," uvedla advokátka. Podle Nejvyššího soudu ale poškození v občanskoprávním řízení šanci mají.
Podle Marvanové by se situací lidí poškozených amnestií měla zabývat vláda Jiřího Rusnoka. "Jak koneckonců slibovala už Nečasova vláda po amnestii, že se tím bude zabývat. Na činy však nedošlo," připomněla. Dodala, že zatím se poškozeným v kauze H-System vrátilo v průměru asi sedm procent z vložených peněz.
Tři aktéři případu v roce 2011 dostali za účast na podvodu spojeném s projektem levného bydlení podmíněné tresty. Nejvyšší soud pak ale pravomocný verdikt částečně zrušil, protože uložené tresty považoval za příliš mírné. Kvůli tomu kauza zůstala déle otevřená a dopadla na ni amnestie vyhlášená na Nový rok prezidentem Václavem Klausem. Prezident se tehdy rozhodl zastavit stíhání trvající déle než osm let u trestných činů se sazbou do deseti let.
Marvanovou prý verdikt Nejvyššího soudu nepřekvapil vzhledem k tomu, jak byla amnestie formulována. Podle ní neměl soud prostor pro jiné rozhodnutí. "Věc samozřejmě leží na bývalém prezidentovi republiky," prohlásila. "Je to o to absurdnější, že v tomto případě tito tři manažeři byli již pravomocně odsouzeni, uznáni vinnými podvodem se škodou téměř jedna miliarda korun," dodala.
NS: Nechtěli jsme bagatelizovat trestnou činnost
Podle Zemanova dovolání si lze jen těžko představit, že by měl prezident v úmyslu ukončit trestní stíhání "v takových extrémních případech sofistikované trestné činnosti", s takovým počtem poškozených a s natolik vysokou škodou. Zeman upozorňoval také na riziko, že se poškozeným uzavře cesta k náhradě škody.
"Z tohoto hlediska především nelze opomíjet celospolečenský zájem na zachování možnosti poškozených dosáhnout právní i faktické vymožitelnosti uplatněných nároků na náhradu škody, o niž by byli anulováním pravomocného výroku o povinnosti obviněných k náhradě škody prakticky připraveni," stálo v dovolání.
Nejvyšší soud podle svého mluvčího Petra Knötiga nechtěl bagatelizovat trestnou činnost kolem H-Systemu ani obrovský počet postižených. Na druhou stranu ale z druhého článku amnestie prý nevyplývá, že by prezident omezil či podmínil jeho aplikaci způsobem provedení činu nebo výší způsobené škody. Soud tak prý neměl jinou možnost, než amnestii potvrdit.
Pro poškozené to podle Knötiga neznamená definitivní konec nadějí na náhradu škody. Mohou své nároky uplatnit v řízení ve věcech občanskoprávních, uvedl. Budou při tom osvobozeni od soudních poplatků.
Vítek a Eliáš si měli podle verdiktu Vrchního soudu v Praze z roku 2011 odpykat tříleté tresty vězení podmíněně odložené na zkušební dobu pěti let, Tůma dva a půl roku s odkladem na čtyři roky. Vrchní soud tak výrazně zmírnil tresty, které mužům dříve vyměřil pražský městský soud. Vítek a Eliáš dostali od prvoinstančního senátu devítiletý a Tůma osmiletý trest vězení.
Tůma, Vítek a Eliáš byli původně souzeni spolu s majoritním akcionářem H-Systemu Petrem Smetkou, který pak dostal pravomocně 12 let vězení. Soudy jej označily za hlavního strůjce rozsáhlého podvodu. V kauze H-System přišlo nejméně 1095 lidí o více než 980 milionů korun.
Nejvyšší soud by měl rozhodovat ještě o několika dovoláních nejvyššího státního zástupce v amnestijní agendě. Zeman nesouhlasí například s amnestováním Pavla Dvořáka, zakladatele společnosti Progres Invest, která připravila 36 tisíc lidí o půl miliardy korun. Nelíbí se mu ani částečná aplikace amnestie v kauze někdejšího konkurzního soudce Jiřího Berky nebo v případě vytunelovaného fondu Trend.
