Jiří Leschtina: Šlouf v rytmu glasnosti

Koncem osmdesátých let byl svazácký funkcionář Miroslav Šlouf jedním z těch vyznavačů gorbačovovské glasnosti, kteří ji raději hlásali, než provozovali. A teď, když je po dvou desetiletích strávených v zákulisí vysoké politiky vytlačován ze hry, jako by si to chtěl vynahradit. A buší do vedení zemanovců i prezidenta samotného s tak sveřepou glasností, že Miroslav Kalousek musí blednout závistí.

První otázka, co nás napadne: můžeme Šloufovi v něčem věřit? Vždyť tenhle intrikán vždycky manipuloval s lidmi i skutečnostmi. Určitě si ale nevymýšlí v tom, co potvrzují i další členové strany: nejen v Praze, ale i v Plzni, Hradci Králové a dalších krajích proběhl puč v režii místopředsedy strany Martina Nejedlého. Úzké vedení SPOZ zlikvidovalo desítky lidí na čelných místech kandidátek, zvolených krajskými organizacemi. A v rozporu se stanovami nasadilo na jejich místa uchazeče blízké Nejedlému. Často i lidi, které nikdo ve straně nezná.