Občanská válka v Sýrii odráží současný stav mezinárodního společenství, jež po rozpadu bipolarity zatím nezískalo ani přehlednou strukturu, ani efektivní platformu pro řešení zásadních politických či ekonomických krizí. Rýsující se kontury jsou stále nejasné, ale použití chemických zbraní v Damašku by se mohlo stát přesně tím impulzem, který by mohl celkový obraz poněkud vyjasnit.

Navzdory značným ambicím a nemalému úsilí se Sýrie pod vládou obou Asadů nestala prvoligovou regionální mocností. Bezprostřední sousedé - tedy Turecko, Irák (do doby, než Saddám Hussain podlehl iluzi o vlastní síle) i Izrael - vždy byli silnější a to samé platí i o těch vzdálenějších, jimiž jsou Egypt, Írán a Saúdská Arábie. Relativní síla a význam Sýrie se odvíjely primárně od jejího angažmá v konfliktu mezi arabskými státy a Izraelem, kde po léta platilo okřídlené: "nebude žádná válka (proti Izraeli) bez Egypta a žádný mír (s Izraelem) bez Sýrie", a sekundárně od schopnosti destabilizovat situaci v Libanonu. Specifický význam měla i pro Sovětský svaz, a to nejenom kvůli námořním základnám (Rusko dodnes využívá zařízení v Tartúsu), ale i v rovině symbolické, neboť spolu s Libyí jako jediné arabské země neodsoudily vpád do Afghánistánu.

Zbývá vám ještě 80 % článku
První 2 měsíce předplatného za 40 Kč
  • První 2 měsíce za 40 Kč/měsíc, poté za 199 Kč měsíčně
  • Možnost kdykoliv zrušit
  • Odemykejte obsah pro přátele
  • Nově všechny články v audioverzi
Máte již předplatné?
Přihlásit se