Propagandistické filmy vzniklé v terezínském ghettu, jež měly tamní nelidské podmínky líčit v lepším světle, přibližuje nová výstava Židovského muzea v Praze. Vznikla ve spolupráci s Národním filmovým archivem (NFA) a představuje mimo jiné jejich iniciátory či podmínky natáčení, kdy se mnozí vězni stali nedobrovolnými herci a statisty, ale i členy filmového štábu.
Výstava Pravda a lež bude přístupná od čtvrtka do 23. února 2014 v Galerii Roberta Guttmanna v ulici U Staré školy. Kurátorkami výstavy, která je výsledkem mnohaletého výzkumu, jsou Eva Strusková a Jana Šplíchalová.
Premiéra tajných fotografií
"Mnozí přeživší v Praze mi pomáhali identifikovat místa i osoby, které se ve filmu objevují," řekla Strusková novinářům. Ztotožněni byli především členové úřadu pro uspořádání židovské otázky v Čechách a na Moravě, který zajišťoval i natáčení terezínských filmů.
Vůbec poprvé výstava veřejně prezentuje montáž z filmových výstřižků z roku 1942, které vězni ukryli v ghettu a které v NFA identifikovali v roce 2004, i dosud nepublikované fotografie, jež byly tajně pořízeny během filmování v letech 1944 a 1945. Vystaveny jsou i kresby vězňů, které někdy představují stejné obrázky z ghetta, které zachytila kamera či fotoaparát.
Fenomén nacistické filmové propagandy bývá spojován s postavou Josepha Goebbelse a jeho ministerstva pro lidovou osvětu a propagandu. Obecně málo známá tak zůstává činnost propagačních jednotek SS a bezpečnostní služby SD. Právě ty stály za vznikem filmů z Terezína.
Klenotnice pro tisk
První snímek Ghetto Theresienstadt se začal točit na podzim 1942. Příběh fiktivní rodiny měl pro interní potřeby SS ilustrovat přesun Židů do ghetta a jejich začlenění do tábora. Natáčení zajišťovali i dokumentovali profesionální kameramani z Berlína, na nikdy nedokončeném filmu se musela podílet i skupina vězňů pod vedením producentky a režisérky Ireny Dodalové, jež společně se svým manželem Karlem Dodalem proslula tvorbou animovaných filmů. Právě o Dodalových nedávno Strusková vydala objevnou knihu.
Druhý film začal vznikat o rok později, kdy se na veřejnost stále více dostávaly zprávy o nacistických zločinech. Na přání Adolfa Eichmana se měl opět Terezín stát "klenotnicí zralou na návštěvu zástupců tisku a Červeného kříže". Kulis zkrášleného města se mělo využít i pro film, který měl život v ghettu líčit jako šťastný a bezstarostný.
Výroba filmu se ale prodlužovala a výsledek známý pod svým metaforickým označením Vůdce daroval Židům město se v rámci několika uzavřených představení promítal až začátkem dubna 1945. Naprostá většina terezínských vězňů, mezi nimi i mnozí aktéři obou filmování, byla tou dobou dávno zavražděna.
Ukázka z dokumentu The Holocaust: Ghetto Theresienstadt
Ukázka z dokumentu The Holocaust: Ghetto Theresienstadt
Ukázka z dokumentu The Holocaust: Ghetto Theresienstadt
