Kromě svátků a víkendů, kdy je část prostoru přístupná, sem každoročně mohou "civilové" vstoupit během akce Bílý kámen. Letošní již třiadvacátý ročník vypukne v sobotu 24. srpna.
Od 7 do 16 hodin se tak výletníci a cyklisté mohou pohybovat místy, která jsou vyhrazena jenom vojákům. Co vám takový zážitek může přinést?
„V újezdu se pohybuji od svých dvou let,“ říká Jindřich Machala, ročník 1944. Když mu byly dva roky, jeho rodina nastoupila ve valašské vesnici Hovězí do přistaveného nákladního vlaku a vyrazila osidlovat prostor kolem Nových Oldřůvek. Němci, kteří tu žili již v šestadvacáté generaci, se balili k odsunu.
Ani noví obyvatelé starých německých domů si tu dlouho nepobyli, Nové Oldřůvky spolu s dalšími 24 obcemi „spadly“ do nově zřízeného vojenského újezdu Libavá. Správním střediskem se stalo Město Libavá a je jím dodnes.Většina ze zmíněných obcí už ovšem existuje jen na stránkách výpravné Kroniky Libavska, jejímž autorem je Jindřich Machala.
„Je škoda, že je to tu vykořeněné. Nikdo nevypráví zdejší příběhy. Tak se snažím já,“ říká muž, který se prý rád toulá sám mezi zbytky domů a představuje si...
Kafilerie na hřbitově
Kdo by očekával ostnaté dráty a vojenský chlad, bude zklamán. Libavá působí vlídně, pokud ji ovšem nesrovnáváte se starými pohlednicemi. Pak ta spousta zeleně a volného prostoru, jímž město disponuje, dostane trochu trpčí příchuť.
Všechno je tu jinak. Jedete podle cedule „centrum“ k centru a marně ho hledáte. Míní se tím parčík pod Správou vojenského újezdu, jež tu funguje místo radnice? Nebo snad dolní část města, velká zelená křižovatka?
Za první republiky bývalo v Libavé náměstí s kašnou a stromořadím. Z věže libavského kostela, z výšky zrezlých a dávno zastavených hodin, pan Machala to místo ukazuje. Je to divný malý plácek za zavřenými vraty.
- První 2 měsíce za 40 Kč/měsíc, poté za 199 Kč měsíčně
- Možnost kdykoliv zrušit
- Odemykejte obsah pro přátele
- Nově všechny články v audioverzi
