Nejlidnatější zemi světa se nepochybně podařilo to, o čem kdysi snil její "kormidelník" Mao Ce-tung: velký hospodářský skok. Čína v polovině minulého desetiletí podle hodnoty hrubého domácího produktu (HDP) zaujímala šesté až sedmé místo na světě, dnes je druhá hned za Spojenými státy americkými. Mezinárodní měnový fond předpokládá, že už v roce 2016 bude čínský HDP, přepočtený s ohledem na paritu kupní síly, větší než americký.

Čínští komunisté na svém listopadovém sjezdu zvolili nejen nové, omlazené stranické a státní vedení na dalších deset let, ale také stanovili "strategické úkoly". Čínská ekonomika se podle sjezdových závěrů do roku 2020 stane tou nejmohutnější na světě.

Krátkodobé vyhlídky čínské ekonomiky jsou podle Asijské rozvojové banky i Mezinárodního měnového fondu poměrně příznivé. Tempo hospodářského růstu by se mělo letos a příští rok pohybovat mezi 7,7 až 7,8 procenta. Ale to je optimistický prognostický scénář. Počítá s tím, že bude pokračovat hospodářské zotavování USA, které jsou největším odbytištěm čínského zboží (loni za skoro 352 miliard dolarů). A krize v eurozóně by se neměla dále prohlubovat.

ZAPŘÁHNOUT NOVÉHO TAHOUNA BUDE TĚŽKÉ

Personální výměna na nejvyšších stranických a státních postech proběhla koncem minulého roku hladce. Další hospodářský vzestup už tak jednoduchý nebude. Už proto, že Čína, jejíž vývoz odpovídá zhruba 28 procentům HDP, se stala mnohem citlivější na globální konjunkturu. To se ukázalo i v posledních letech. Tempo růstu čínského HDP loni zpomalilo na 7,8 procenta ve srovnání s 9,3 procenta v roce 2011. Jak uvádí Asijská rozvojová banka, bylo to nejméně za uplynulých 13 let, ale pořád více než "směrné číslo" vlády (7,5 procenta).

Číňané v minulosti sázeli hlavně na export, pro který pracovaly miliony levných dělníků. Později se k exportnímu motoru, podporovanému i podhodnoceným kurzem jüanu, přidaly mohutné investice. Takový růstový model docela fungoval. Zvláště když se pramálo dbalo na ochranu životního prostředí.

Hospodářství v období 1990 až 2008 rostlo v průměru o 10 procent ročně. Podíl obyvatel žijících v krajní chudobě za posledních 30 let klesl z 80 na 13 procent, uvádí ve své analýze ruský peněžní ústav Sberbank.

ZÁVAŽNÉ VNITŘNÍ DISPROPORCE

Avšak zmíněný model má také vady na kráse. Vyústil v hlubokou nerovnováhu v čínském zahraničním obchodě, která se projevuje dlouhodobě velmi vysokými přebytky. To vyvolává velkou nelibost u zahraničních partnerů, hlavně pak ze strany USA.

Jsou zde však i četné "vnitřní" disproporce a problémy. Rostoucí míra špatných půjček v peněžním sektoru. Zhoršující se demografická situace jako důsledek "politiky jednoho dítěte" v čínských městech.

Existují i politická rizika. Nelze vyloučit, že sílící střední vrstva bude požadovat větší podíl na rozhodování. Dnes je to tak, že úspěšná kariéra v byznysu i veřejné správě těsně souvisí s členstvím v komunistické straně. Její členové (asi 80 milionů) tvoří šest procent obyvatel. Ročně se přijímá zhruba milion nových členů. Vysoké školy každý rok opouští kolem sedmi milionů absolventů, kteří chtějí být úspěšní...

Překážkou v další výstavbě "socialismu s čínskými rysy" může být i velice silný vliv státu v hospodářství. Firmy s jeho majetkovou účastí mají ve srovnání s menšími soukromými podniky mnohem snazší přístup k bankovním úvěrům.

HLAVNÍM PILÍŘEM RŮSTU SE MÁ STÁT SPOTŘEBA

Čína se vyznačuje mimořádně vysokou mírou investování ve vztahu k HDP. Tím v podstatě opakuje to, co v minulosti dělaly Japonsko a Jižní Korea. Ale míra investování v Číně, která v roce 2011 dosáhla 48 procent HDP, překonala maximální úroveň, kterou Jižní Korea zaznamenala v roce 1991, když v ní vrcholila industrializace (40 procent HDP). Japonský "investiční doping" vyvrcholil v roce 1973, kdy míra investování činila 37 procent.

O tom, že Čína musí vyměnit pomyslný motor hospodářského růstu, nikdo nepochybuje. Západní experti v této souvislosti hovoří o začátku transformace, která bude dlouhá a bolestivá. Je to úkol s mnoha neznámými. Už s ohledem na to, že čínské firmy ani vláda si nemohou dovolit podněcovat soukromou spotřebu tím, že se budou nominální mzdy zvyšovat dvouciferným tempem. To by se nutně projevilo na slabší konkurenční schopnosti čínského zboží.

Vláda v Pekingu se snaží podpořit spotřebu zvyšováním sociálních výdajů. Ale ty zůstávají podle hodnocení Asijské rozvojové banky nadále nízké a systém sociálního zabezpečení je stále nedostatečný. To je důvod, proč si Číňané zvykli hodně spořit, hlavně na stáří. Domácnosti měly koncem minulého roku na bankovních účtech zhruba 41 bilionů jüanů, což byl ve srovnání se závěrem roku 2008 skoro dvojnásobek.

Vláda sází na to, že domácnosti začnou díky velkorysejším sílícím sociálním transferům méně spořit, zato více nakupovat. Taková politika by ale znamenala zvyšující se tlak na veřejné rozpočty. Vláda ale ujišťuje, že více peněz na sociální účely jí přinese lepší výběr daní, další liberalizace cen energií. Kromě toho budou zavedeny ekologické daně a větší část dividend vyplácených státními podniky půjde na sociální účely.

EVROPA: NEPŘÍVĚTIVÁ, ALE ŽÁDANÁ "NEVĚSTA"

Čína se díky své rostoucí hospodářské síle na globální scéně stále více prosazuje jako přímý investor. V žebříčku, který letos v červnu zveřejnila Konference OSN o obchodu a rozvoji (UNCTAD), jí s 84 miliardami dolarů (údaj za rok 2012) patří třetí příčka za druhým Japonskem a za vedoucími Spojenými státy.

Mnohé čínské společnosti, které se chystají investovat v Evropě nebo už jsou na jejím trhu přítomny, jsou toho názoru, že starý kontinent není vůči nim zdaleka tak vstřícný jako Afrika, Blízký východ nebo Latinská Amerika. Vyplývá to z průzkumu, který na počátku letošního roku zveřejnila newyorská analytická společnost Rhodium Group.

Číňanům podle ní v Evropě nejvíce vadí byrokratické průtahy při rozhodování, spletité právní normy i vysoké náklady. Poukazují také na potíže se získáváním víz a pracovních povolení pro čínské zaměstnance. Svou roli sehrávají také kulturní rozdíly a odlišný manažerský styl.

Číňané přitom společný trh EU pokládají za otevřený. Evropu - přes zmíněné výhrady - vidí jako bezpečnou a spolehlivou destinaci pro přímé investice. Skoro tři čtvrtiny (72 procent) čínských přímých investic v období 2004 až 2010 směřovaly do Asie, do Evropy jenom pět procent, uvádí newyorská analytická společnost Rhodium Group s odkazem na oficiální údaje Pekingu.

Význam Evropy v investičních plánech čínských společností ale stoupá. Zatímco před rokem 2008 do Evropské unie přitékaly jejich přímé investice za méně než miliardu dolarů ročně, během dvouletého období 2009 až 2010 to celkem bylo šest miliard dolarů. A v následujících dvou letech (2011-2012) více než 10 miliard dolarů.

Krize v Evropě nabídla čínským investorům dobré nákupní možnosti, zvláště když nejvíce zadlužené státy nabízejí své majetkové podíly v zajímavých firmách. Číňané získávají aktiva nejenom v sektoru veřejných služeb, ale stále více je zajímají ty oblasti, které jim umožní modernizovat vlastní technologie a zvýšit přidanou hodnotu v zásobovacím řetězci.

Na akvizice v evropském strojírenství a automobilovém průmyslu Číňané do konce roku 2012 vynaložili šest miliard dolarů. Jde například o převzetí švédského Volva nebo o majetkový vstup do německé firmy Putzmeister (největšího světového výrobce autočerpadel betonu a dalšího stavebního zařízení) či italského stavitele jachet Ferretti Group. Uvedené firmy získaly od čínského partnera dodatečný kapitál a snazší přístup na rychle rostoucí asijské trhy.

Číňané se ve svém akvizičním tažení od samotného počátku zajímají o nerostné zdroje. Těžební sektor je láká také v USA, kde se čínský státní ropný koncern CNOOC v březnu roku 2005 pokusil převzít firmu Union Oil Company of California (Unocal). Číňané tehdy v USA vyvolali bouřlivou politickou reakci. Mnozí zákonodárci poukazovali na to, že převzetím Unocalu by byla ohrožena národní bezpečnost USA. Firma CNOOC poté od svého úmyslu ustoupila.

Konflikt s americkými politiky ale Číňany neodradil. Po kratší pauze se v USA pustili do akvizic v nekonvenční těžbě ropy a plynu, do které v letech 2010 až 2012 investovali přes pět miliard dolarů. Do evropského ropného a plynárenského průmyslu dokonce sedm miliard dolarů, včetně společných podniků (například čínská společnost Sinopec - britská Talisman v těžbě ropy a plynu).


Dveře do Kremlu má letos zvolený nový čínský prezident Si Ťin-pching otevřené. Jak prohlásil, Rusko je pro Čínu "nejdůležitějším strategickým partnerem". Podle některých západních expertů ale Rusové sledují čínský ekonomický růst se závistí a nedůvěrou, mimo jiné kvůli rostoucímu vlivu Číny v bývalých sovětských republikách Střední Asie. Fotografie je z březnové návštěvy čínského prezidenta v Moskvě.

Foto: reuters

Továrna Volkswagenu v Šanghaji vyrobila v červenci už miliontý vůz značky Škoda. Jubilejním autem je Škoda Rapid. Čína je pro Škodovku největším trhem, ze všech prodaných vozů automobilky jich lidé v Číně loni koupili čtvrtinu.

foto: ČTK/AP/Wang zhuo

Pohled na čínskou přehradu Tři soutěsky, jejíž součástí je největší vodní elektrárna na světě. Přehrada slouží i jako ochrana před povodněmi. Kvůli stavbě obrovského vodního díla se muselo přestěhovat 1,3 milionu lidí.

Foto: shutterstock