Rusko má opravdu velké hospodářské ambice. Když se prezident Vladimir Putin začátkem loňského května ujímal nejvyšší státní funkce, prohlásil, že mu jde především o vybudování "nové ekonomiky". Tedy takové, která nebude viset na surovinové (hlavně ropné) niti. O tom, do jaké míry se to podaří, ale nerozhoduje jenom Moskva. Podstatné je, co se děje v regionech, nakolik mají schopné politické vedení a příznivé prostředí pro byznys.

Pro Ruskou federaci je příznačný značně nerovnoměrný hospodářský vývoj jednotlivých regionů a přetrvávající příkré rozdíly mezi nimi, a to v mnoha ohledech. Je to dáno tím, kolik nerostného bohatství jim nadělila příroda. Dále historicky vzniklou infrastrukturou, klimatickými podmínkami i mentalitou obyvatel.

DVA "BLOKY", BEZ NICHŽ TO PROSTĚ NEJDE

Které regiony (subjekty) Ruské federace jsou nejvyspělejší? Jejich pořadí letos podruhé sestavila agentura RIA Rating (ze skupiny RIA Novosti) analyzující klíčové ekonomické a sociální ukazatele. Její studie umožňuje určit postavení toho či onoho regionu na hospodářské mapě Ruska. To není bez zajímavosti ani pro české firmy, které úspěšně pronikají do ruských regionů.

Na vrcholu zmíněného žebříčku se ocitly Moskva a Petrohrad. Následuje Ťumeňská oblast, jejíž součástí jsou dva autonomní okruhy: Chantymansijský a Jamalskoněnecký. Čelo žebříčku doplňuje ještě Moskevská oblast.

Na uvedené regiony podle zprávy RIA Rating připadá skoro polovina ruského HDP. Právě ony se nejvíce podílejí na tvorbě federálních příjmů, je v nich soustředěna silná spotřebitelská poptávka a jsou rozhodující pro ruský vývoz. Sídlí v nich také klíčové korporace, mající často monopolní či dominantní postavení na ruském trhu.

Zmíněný "klastr" je ale výrazně polarizován. Na jedné straně stojí blok, který RIA Rating nazývá "Moskevský konglomerát", posílený o Petrohrad. I když jsou tato velkoměsta vnímána jako významná průmyslová centra, v současné době vystupují do popředí jako centra, kam vydatným proudem tečou a akumulují se finanční zdroje. Jejich "hmotná základna" je ale jinde - v bloku nazývaném "Ťumeňský konglomerát". Ten je součástí Uralského federálního okruhu (v Rusku je okruhů celkem osm), odkud pochází zhruba 70 procent veškeré ruské ropy.

NEJPŘITAŽLIVĚJŠÍ MĚSTA A OBLASTI

Poslední žebříček charakterizující regiony Ruské federace ve druhé polovině května zveřejnilo ministerstvo pro regionální rozvoj. Ve spolupráci s dalšími institucemi (například Ruským svazem inženýrů, Státním výborem pro investiční výstavbu nebo Moskevskou státní univerzitou) určilo padesátku nejpřitažlivějších ruských měst.

Experti vzali do úvahy celkem 13 kritérií (indexů), například demografický vývoj, dopravní, energetickou a sociální infrastrukturu, dostupnost bydlení, inovační aktivitu, kvalifikaci pracovních sil i kvalitu životního prostředí.

První dvě příčky obsadily podle očekávání Moskva a Petrohrad. Třetí je Novosibirsk považovaný za centrum inovačního rozvoje. Stejně tak čtvrtý Jekatěrinburg, sídelní město Sverdlovské oblasti. Pátý je Rostov na Donu, šestá tatarská Kazaň a sedmý Krasnodar.

"Rozvojové přednosti" mají podle ministerské analýzy především Vladivostok, Krasnodar, Soči a Kaliningrad. Nejpříznivější investiční politiku uskutečňuje Kazaň, metropole Tatarstánu, který disponuje mj. bohatými zásobami ropy, rašeliny či surovin pro výrobu stavebních materiálů. K jeho klíčovým odvětvím patří strojírenství, chemický a petrochemický průmysl.

V ratingu charakterizujícím vyspělost ruských regionů si významně polepšila Čeljabinská oblast. Její metropole Čeljabinsk se dostala na jedenáctou příčku a nebýt toho, že "propadla" podle ekologických kritérií, mohla být v žebříčku mnohem výš.

ZIMNÍ OLYMPIÁDA V SUBTROPECH

Pokud jde o jednotlivé subjekty Ruské federace, ministerstvo regionálního rozvoje na první místo klade Moskevskou oblast. Druhé místo poněkud překvapivě patří Krasnodarskému kraji, který má pestrou hospodářskou strukturu, v jejímž rámci by se měly prioritně rozvíjet zemědělsko-potravinářský komplex, doprava a cestovní ruch s důrazem na lázeňství. Právě tato odvětví podmiňují zvláštní postavení Krasnodarského kraje na hospodářské mapě Ruska.

Celková výměra plodné černozemě v uvedeném kraji dosahuje přes 4,8 milionu hektarů, tedy zhruba dvě procenta její celosvětové výměry. Pro celé Rusko je strategicky důležitý dopravní systém kraje - jeho černomořské přístavy, přes jejichž terminály směřuje zhruba třetina exportované ropy, i soustava potrubí dopravy ropy a zemního plynu.

Krasnodarský kraj je díky svým klimatickým a přírodním podmínkám předurčen pro cestovní ruch a lázeňství. Na prvním místě je to Soči, město se zhruba 370 tisíci stálými obyvateli, které bude příští rok hostit zimní olympijské hry. Rusku se vůbec poprvé v historii dostalo takové pocty.

Kritici poukazují na to, že je naprostá pošetilost pořádat vrcholovou přehlídku zimních sportů v subtropickém pásmu. Projekty spojené s hrami jsou údajně značně předražené. Celkové náklady se odhadují na 45 až 50 miliard dolarů.

Právě čilý stavební ruch spojený s přípravou zimních olympijských her by měl Soči pomoci vyřešit, či alespoň zmírnit četné palčivé problémy. Jejich výčet podávaný ruskými médii je obsáhlý. Předně, těžké dopravní zácpy během pracovních dnů a s nimi související špatné ovzduší. Poruchy se zásobováním pitnou vodou i výpadky elektřiny, nedostatečné čištění odpadních vod. V minulosti se hodně zanedbalo zpevňování mořského břehu a v důsledku toho mizí to hlavní "aktivum" Soči - pláže. Navíc na nich přibývají stavby "načerno". Soči žije především z cestovního ruchu, jenž se orientuje na domácí klientelu. Snaha přilákat více zahraničních hostů zatím není příliš úspěšná.

JEKATĚRINBURG JAKO PROTOTYP SPOLUPRÁCE

Pozoruhodný potenciál pro české firmy nepochybně skýtá Sverdlovská oblast na středním Uralu, svým hospodářským výkonem pátá nejvýznamnější v Ruské federaci. Českým firmám se tam daří rozšiřovat své aktivity, což se ukázalo i během květnové podnikatelské mise, kterou tam (a také do Moskvy a Petrohradu) vyslal Svaz průmyslu a dopravy. Na významu jí dodala i přítomnost premiéra Petra Nečase.

Oficiální kontakty byly navázány již v roce 1999, a to v průběhu české národní výstavy v Jekatěrinburgu. Tehdy bylo podepsáno memorandum o spolupráci mezi Ministerstvem průmyslu a obchodu ČR a vládou Sverdlovské oblasti. Následně byla zřízena společná pracovní skupina.

Její sídelní město Jekatěrinburg je čtvrté největší v Ruské federaci (1,4 milionu obyvatel). Je zajímavé i tím, že zhruba z jedné poloviny se nachází v Evropě, z té druhé již v Asii.

DÁLNÝ VÝCHOD SPOLKNE STOVKY MILIARD

Za velice slibný region, kam se české firmy zatím příliš nedostaly, lze označit Dálněvýchodní federální okruh s obrovským nerostným bohatstvím. "Zdejší hospodářství je efektivnější, než činí průměr celého Ruska," tvrdí v listu Rossijskaja gazeta Viktor Išajev, ministr odpovědný za rozvoj tohoto regionu a zároveň zplnomocněný zástupce prezidenta. Hrubý regionální produkt Ruska v roce 2011 v přepočtu na obyvatele činil 13 700 dolarů, zatímco na Dálném východě 17 600 dolarů. Dálný východ a Zabajkalsko, kde žije 4,4 procenta obyvatel federace, vytváří 5,6 procenta celostátního hrubého produktu.

Další rozvoj ruského Dálného východu podmiňují především zemědělství a doprava. Investice do ní jsou naprosto stěžejní. Nejen proto, že jde o obrovské území (36 procent rozlohy Ruské federace), ale i kvůli geograficky blízkým odbytištím - čínskému a také japonskému.

V Dálněvýchodním federálním okruhu se zvažují čtyři železniční projekty. Jde o modernizaci transsibiřské magistrály s důrazem na kontejnerovou dopravu, která v regionu dosud nefunguje. Za druhé, výstavba Bajkalsko-amurské magistrály (BAM) číslo dvě, po které by se mělo přepravovat mimo jiné 70 milionů tun uhlí ročně. Dále se plánuje výstavba železnice na Sachalin a výstavba transkorejské železnice, na kterou by se překládaly náklady v jihokorejském námořním přístavu Pusan, a odtud by mířily do Ruska a dále do Evropy.

Miliardové investice si vyžádá také výstavba páteřní silniční sítě jako například Čita-Chabarovsk nebo Chabarovsk-Vladivostok.

Pozvednout hospodářství ruského Dálného východu by měla pomoci autonomní nekomerční organizace (ruská média používají zkratku ANO), o jejímž založení se v Moskvě vážně uvažuje. Jejím prvořadým úkolem bude urychlit výstavbu infrastruktury - dopravní, energetické. Dále rozšířit těžbu různých nerostů. Šlo by o investice v řádu několika set miliard rublů. Je ale otázka, do jaké míry se podaří tento záměr realizovat. Tím spíše, že federální ministerstvo financí není této myšlence vůbec nakloněno. Na rozdíl od jiných resortů.

DALŠÍ RATING: KDE SE NEJLÉPE ŽIJE?

Nejlepší životní podmínky (možnost zaměstnání, dostupnost zboží a služeb, včetně školství a zdravotnictví) podle nedávné zprávy Rosstatu skýtá Moskva. "Mátuška" ruských měst v tomto ohledu nemá konkurenci, podotýká list Rossijskaja gazeta. Jako další - i z hlediska perspektiv hospodářského a sociálního rozvoje - následují Moskevská oblast, Petrohrad a přilehlá Leningradská oblast, potom Tatarstán, Kalužská, Bělgorodská, Voroněžská, Kaliningradská a Amurská oblast.

Na otázku, kde se v Rusku žije nejlépe, výstižně odpovídá ukazatel migrace. Tam, kde se usazují noví obyvatelé, je dobře. Z tohoto pohledu vede region přiléhající k Moskvě - Podmoskovje, kam se loni přistěhovalo skoro 110 tisíc lidí. Přibývá jich i v samotné ruské metropoli či Petrohradě.

Ale například Chantymansijský autonomní okruh, součást Ťumeňské oblasti, který byl pro pracovní migranty kvůli mimořádně vysokým výdělkům lákavý, svoji pozici postupně ztrácí. Loni tam přibylo jenom 5000 lidí, předloni 9000.

Nadále pokračuje odliv obyvatel z Dálného východu. Důvod? "V odlehlých severních a dálněvýchodních oblastech vysokou nominální mzdu znehodnocují značné životní náklady. Proto jsou veškeré pokusy federálních úřadů zvrátit nepříznivý migrační trend stále neúspěšné," říká Natalja Zubarevičová, která v Ústavu sociálních problémů odpovídá za regionální programy.

Ropné oblasti, které dříve lákaly pracovní migranty na mimořádně vysoké výdělky, svoji přitažlivost postupně ztrácejí. Na vině je politika velkých těžebních společností, které "optimalizují" stav zaměstnanců, omezují počet velmi dobře placených pracovních míst i výši prémií.

TAKÉ RUSKO MŮŽE LETOS ZASÁHNOUT RECESE

Ruské hospodářství na rozdíl od eurozóny sice není v recesi, ale může do ní během letošního druhého pololetí spadnout. To, že je situace na pováženou, na dubnové poradě ekonomických "mozků" v Soči přiznal i prezident Vladimir Putin. Tomu nyní nehraje do karet nic. Ani cena ropy tvořící více než třetinu exportních příjmů. Putin v květnu 2012, kdy se ujal úřadu, vyzýval k budování "nové ekonomiky". Cesta k ní ale vede přes rozsáhlé investice a reformu státních korporací. Ty se však svého postavení na trhu ani politického vlivu vzdát nechtějí.

Hrubý domácí produkt Ruska se během loňského prvního čtvrtletí meziročně zvýšil o 4,8 procenta, ale ve čtvrtém kvartálu už jenom o 2,1 procenta. Za celý uplynulý rok byl zaznamenán hospodářský vzestup o 2,3 procenta.

Start do letošního roku byl ještě horší, neboť HDP za první čtvrtletí meziročně vzrostl o pouhých 1,1 procenta. To je důvod, proč ministerstvo hospodářského rozvoje v dubnu snížilo svoji předpověď růstu z předchozích 3,6 na 2,4 procenta. To je méně než očekávaný vzestup světové ekonomiky. "Něco takového už jsme dávno nezažili," poznamenal podle serveru newsru.com prezident Putin.

PROBLÉMY JSOU HLAVNĚ VNITŘNÍHO RÁZU

Letošní vývoj příliš důvodů k optimismu neskýtá. Těžko nalézt ukazatel, který by vypovídal o tom, že se ruské ekonomice začíná dařit lépe. "Na podzim nelze vyloučit její pokles," připouští ministr hospodářského rozvoje Andrej Bělousov. Výrazné zvolnění ekonomiky podle něj představuje "složitý fenomén", který souvisí nejen se stavem globálního hospodářství, ale především s vnitřními problémy Ruska. Jde například o to, že na jedné straně přitékají do jeho ekonomiky přímé zahraniční investice, ale na straně druhé kapitál "prchá" bankovními kanály. Svoji roli hraje i pevnější kurz rublu, který ve srovnání s rokem 2007 posílil zhruba o pětinu.

Z údajů ministerstva pro hospodářský rozvoj vyplývá, že výrobní kapacity ruských podniků jsou v průměru vytíženy asi na 65 procent. To je mnohem méně než v zemích Evropské unie či v USA. "Výrazně klesá počet zaměstnaných v malých a středně velkých podnicích a zároveň sílí stínový sektor ekonomiky," uvádí ministr Andrej Bělousov. Vláda zatížila federální rozpočet četnými závazky v sociální sféře, které nyní stahují ekonomiku dolů, domnívá se Alexandr Auzan, děkan Ekonomické fakulty Moskevské státní univerzity, jinak také člen hospodářské rady prezidenta Putina. "Rusko zvláštním způsobem zmírnilo dopad globální krize v období 2008 až 2009 na obyvatelstvo. Přilepšilo důchodcům i zaměstnancům veřejného sektoru, poskytlo jim četné záruky. Politicky vzato to bylo žádoucí, ale problém, kde na to vzít peníze, nebyl dosud vyřešen," podotýká Auzan.

Také Rusko negativně pociťuje důsledky recese v eurozóně. Někteří tamní ekonomové poukazují na to, že federální vláda v Moskvě za nepříznivých vnějších podmínek udělala velkou chybu - zvedla daně, včetně spotřebních, i sazby pojistného pro soukromé podnikatele. Tímto způsobem hodlá získat více zdrojů na to, aby splnila své sliby v sociální politice.

Ministerstvo financí hodlá uvolnit rozpočtovou rezervu, ze které by se měla financovat opatření na podporu hospodářského růstu. Jde o 200 miliard rublů (v přepočtu asi 124 miliard korun). Otázka zní, zda to bude dostatečně účinná "injekce".

Federální vláda podle ministra financí Antona Siluanova nemá prostor pro zvyšování rozpočtových výdajů. Naproti tomu jeho kolega Bělousov stojící v čele ministerstva pro hospodářský rozvoj se přimlouvá za vydatnější fiskální injekce, aby ekonomika nesklouzla do recese.

Petrohrad je druhou nejvyspělejší oblastí Ruské federace a podle ministerstva pro regionální rozvoj druhým nejpřitažlivějším ruským městem. Počet obyvatel této metropole tak stále vzrůstá. Na snímku je jeden ze symbolů
Petrohradu, katedrála svatého Izáka.
Foto: Shutterstock

KDO NEJVÍCE TÁHNE PRŮMYSL

Průmyslová výroba v Rusku loni citelně zvolnila tempo růstu na pouhých 2,6 procenta a během letošního prvního čtvrtletí v podstatě stagnovala. Tento sektor "táhnou" především "regiony nové industrializace" - Kalužská, Moskevská, Bělgorodská, Kaliningradská a Leningradská oblast, i když také v nich dynamika výroby loni zvolnila. Ťumeňská a také Orenburská oblast zase pociťují klesající těžbu ropy a zemního plynu na starých nalezištích. Kromě toho, kvůli stoupající produkci břidlicového plynu (USA, Kanada) ve světě polevila poptávka po "klasickém" zemním plynu. Loni ho Rusko vyvezlo skoro za 63 miliard dolarů, což představovalo 12 procent hodnoty jeho celkového exportu.

Ruský prezident Vladimir Putin (vpravo) věnuje propagaci nadcházejících zimních olympijských her v Soči značné úsilí. Na snímku si spolu s britským premiérem Davidem Cameronem (uprostřed) prohlížejí model olympijského stadionu.
Foto: Reuters

Snímek přibližuje část mohutné ropné rafinerie v Ačinsku, zhruba 190 kilometrů od Krasnojarsku. V květnu roku 2007 ji převzal koncern Rosněfť, největší producent ropy ve federaci. Jde o poměrně mladý podnik, který byl uveden do provozu v roce 1982. Od té doby prošel rozsáhlou modernizací, která umožnila zvýšit hlavně kvalitu produktů. Může zpracovat až 140 tisíc barelů ropy denně (zhruba sedm milionů tun ročně).
Foto: Reuters


Pro další rozvoj ruského Dálného východu a využití jeho nerostného bohatství je
důležitá další výstavba dopravní infrastruktury. Její páteří se má stát hustší železniční síť zahrnující také Bajkalsko-amurskou magistrálu (BAM). Tu čeká modernizace, jež má umožnit masovou přepravu kontejnerů. Na snímku úsek BAM nedaleko Krasnojarsku.

Foto: Reuters