Když chystal Petr Lébl s dramaturgyní Ivanou Slámovou CD ke čtyřicátinám Divadla Na zábradlí, objevil v archivu neznámou píseň Odkvetlé chryzantémy - sentimentální šanson s neobyčejně vlezlou melodií, v němž postarší baryton lituje ztracené lásky a mizejícího času.

Že se tato píseň hned několikrát objevuje dnes, po patnácti letech, v nové inscenaci Višňového sadu, není vůbec náhoda: výklad režiséra Jana Friče má povahu nahořklého ohlédnutí za minulostí Zábradlí, z nějž po dvaceti letech odchází ředitelka Doubravka Svobodová a jež se tak symbolicky loučí s érou, kterou symbolizují právě Léblovy čechovovské inscenace z let 1994 až 1999.

Višňový sad - poslední "velký" Čechov, který se na Zábradlí ještě nehrál - byl na plánu mnohem dřív, než se ukázalo, že divadlo čeká tato velká změna. Přesto se snad žádná klasická hra nehodí k nastalé situaci lépe: příběh o konci jedné éry, nástupu nových pořádků a apatické společnosti, která není s to udělat cokoliv pro svou záchranu, paralely sám nabízí.

Zbývá vám ještě 80 % článku
První 2 měsíce předplatného za 40 Kč
  • První 2 měsíce za 40 Kč/měsíc, poté za 199 Kč měsíčně
  • Možnost kdykoliv zrušit
  • Odemykejte obsah pro přátele
  • Nově všechny články v audioverzi
Máte již předplatné?
Přihlásit se