Stanislav Komárek: Nevtíravý půvab extrémů

Příčinou lidského úspěchu i prokletí je naše možnost (a zároveň téměř i nutnost) chápat sebe i svět v rámci polárních protikladů. Velmi hezky to ilustruje známý biblický příběh o vyhnání z ráje - důvodem byl vlastně pád do polárního vnímání světa po ochutnání ovoce ze stromu poznání dobrého a zlého: tedy binárních protikladů.

Potom následovalo bolestné oddělení od přírodní samozřejmosti a "nevinnosti". Lidové podání obmyslilo ďábla celou spoustou poukazů na takovéto rozštěpení či rozdvojení: rohy, vidle, sudokopytná kopyta, rozeklaný hadí jazyk... Křesťanské podání navíc přikazuje být horký či studený, ale nikoli vlažný, tj. přichýlit se plně k jednomu či druhému extrému polarit. Nutnost "polárního" rozhodování na nás naléhá v podstatě celý život: každým naším rozhodnutím se nám sice nějaká možnost otevře, ale také nějaká, většinou nastálo, zavře. Jedeme-li studovat strojírenství, uzavírá se nám prakticky s jistotou kariéra námořního lupiče. Celý život řešíme takovéto binární rozcestníky a dilemata - staré německé úsloví ostatně praví: "Wer hat Wahl, der hat Qual" (kdo má na vybranou, ten má trápení). V průběhu života se jen mění povaha těchto rozhodnutí (vdát se za Lojzu či za Karla versus jít do hospicu či do LDN). Že je naše pouť u konce, poznáme nejlépe podle toho, že na konci už žádné mrazivé rozhodnutí nečeká a jediná cesta vede pod zem...