V posledních zhruba deseti letech se ale mírně podivuji nad texty, které označují tento nápoj za „kolovou“ limonádu a tvrdí, že její zrod byl inspirován snahou přinést náhražku americké Coca-Coly.

 

V někdejším Československu bezpochyby vznikaly levnější náhražky Coca-Coly či Pepsi (byť oba tyto nápoje se zde od konce 60. let v licenci také vyráběly). Mnozí si jistě vzpomenou: Arocola, Pragocola či Citrocola. Podobné „národní“ coly ostatně existovaly i v mnoha jiných státech.

 

Když jsem však poprvé psal o Kofole, žili ještě pamětníci, kteří tvrdili, že Kofola má s nápoji kolového typu podobnou jen barvu. Za zrodem Kofoly podle nich stál výzkumný úkol, jehož smyslem bylo najít využití pro zbytkovou surovinu vznikající v pražírnách kávy. Základem Kofoly se přitom stala jablečná šťáva obarvená karamelem, takže její chuť nemá s pravou Coca-Colou mnoho společného. Ale možná jde o „vzpomínkový optimismus“ a ve skutečnosti tam nějaká snaha napodobit Západ opravdu byla.

 

V každém případě příběh Kofoly ukazuje, jak je v byznysu důležitá práce se značkou a symboly. Kofola totiž zaznamenávala v Čechách ústup ze slávy už od poloviny sedmdesátých let, kdy se na trhu začaly objevovat nové a poměrně chutné nápoje, například Liberta či Brona. A kde jim je dnes konec, zatímco z Kofoly se stal fenomén.

Související