V roce 1996 byla na valné hromadě konané v Linci společností CEFEC (Konfederace evropských sociálních firem, zaměstnaneckých iniciativ a sociálních družstev) stanovena definice sociální firmy.

Sociální firma je komerční společnost:

- která vytváří práci pro osoby se zdravotním postižením nebo jinou diskriminací na pracovním trhu,

- která pomocí tržně orientovaných produktů a služeb dosahuje sociálních cílů,

- jejíž větší část zaměstnanců jsou osoby se zdravotním postižením nebo jiným handicapem,

- kde každý zaměstnanec obdrží spravedlivou tržní mzdu, která odpovídá jeho pracovnímu nasazení a jeho produktivitě,

- ve které má být práce vykonávána stejným způsobem od pracovníků s postižením jako od pracovníků bez handicapu. Všichni mají mít stejná práva a povinnosti.

Nadace ERSTE byla založena v roce 2003 z Erste Oesterreichische Spar-Casse, první rakouské spořitelny, a v současnosti nakládá s 20% kapitálových podílů Erste Group.

Investuje část svých dividend do společenského rozvoje v Rakousku a ve střední a východní Evropě, podporuje sociální soudržnost a angažovanost v oblasti občanské společnosti a rozvíjí své vlastní projekty v rámci tří programů: Sociální rozvoj, Kultura a Evropa.

Franz Karl Prüller působí v Nadaci ERSTE přibližně od roku 2005, zprvu jako ředitel programu Sociální rozvoj (Social Development Programme) a od loňského roku i jako člen představenstva. V minulosti pracoval v Charitě Rakousko, měl na starosti Caritas' Central and Eastern European Programme a program humanitární pomoci při katastrofách. Během práce na programu CEE v letech 1989 až 1993 pomohl obnovit ("přestavět") organizace Charity v České republice, Rumunsku, Bulharsku aj.

V Nadaci ERSTE řídí většinu projektů zaměřených na sociální podnikání, je členem poroty Social Impact Award (mezinárodní soutěž pro mladé, kteří chtějí rozjet sociální podnik) a úzce spolupracuje s Ashoka Fellowships Programme a s good.bee (mikroúvěry).

Co je to a jak se zrodilo sociální podnikání?

Sociální podnikání není žádnou novou převratnou myšlenkou: už v historii můžeme vidět mnoho příkladu této aktivity. Dám vám jeden z počátku 19. století. Tehdy byla v Rakousku založena první spořitelna, Erste österreichische Spar-Casse, která měla podobu sociálního podniku. Firmě nešlo zisk, nýbrž o prospěch společnosti. Chtěla dát příležitost chudším vrstvám obyvatelstva, aby si mohly naspořit prostředky na život a pro budoucnost.

Tehdy neexistovalo sociální, ani zdravotní pojištění, lidé si tak mohli vytvořit prostředky na stáří jedině spořením; první spořitelny byly stabilizačním prvkem pro životy těchto lidí. To, že se Erste stala za léta své činnosti úspěšnou bankou, byl až následný efekt.

Sociální podnikání chápu jako možnost danou lidem, aby se uměli postarat sami o sebe, aby žili lépe. Dnes je sociální podnikání mnohdy doplňkem k tomu základnímu, co lidem poskytuje stát, a nabízí inovativní prvky pro vypořádání se se sociální problematikou.

Lidé někdy až příliš očekávají, že sociální podnikání může všechny problémy vyřešit. Ve skutečnosti by mělo spíše vypracovat modely, jak se s problémy vypořádat, a ty by pak měly být převzaty a zapracovány do legislativy. Jednotlivci, kteří sociálně podnikají, nejsou schopni problémy zcela odstranit, ale ukazují cestu, kudy se dát. Právě oni mohou předvést, jak by sociální podnikání mohlo fungovat, a pak měli by být následováni dalšími podnikateli, až se dobrá praxe rozšíří ve větším měřítku.

Spořitelny byly i zakladatelkami prvních penzijních fondů a jejich model převzaly později vlády. Zajímavý aspekt sociálního podnikání spočívá v tom, že jedinec, kdokoliv, může něco podnětného zvládnout a ukázat ostatním, že to funguje.

Je sociální podnikání jen zaměstnáváním handicapovaných? Nebo prodej výrobků chráněných dílen?

I takové podniky existují. Ale spíše jde o nápad, inovaci. Dám vám příklad z lékařské oblasti: jeden gynekolog v Německu založil svůj projekt na hmatové citlivosti slepců. Přišel s myšlenkou tuto schopnost využít při diagnostikování rakoviny prsu u žen mladších 50 let. Vyšetření mamografem se v Německu totiž provádí až po padesátce, do té doby je těžké tuto chorobu rozpoznat.

Vyškolil slepé ženy, aby se naučily nacházet příznaky choroby hmatem, a jejich služeb mohou využít lékaři po celém Německu. Projekt přinesl tři pozitivní prvky: mladé ženy mohou být vyšetřeny zavčasu, navíc jsou prohlíženy zase ženami, což je pro ně přijatelnější, a mají tudíž motivaci jít se nechat vyšetřit včas, a do třetice slepé ženy mají práci, a to práci důležitou, protože prospívají ostatním, což jim zvedá sebevědomí.

Někdo zkrátka má myšlenku a sílu ji uvést do praxe. Jedna mladá Maďarka měla nehodu a po ní zůstala z velké části paralyzována. Chtěla žít plnohodnotný život, začala tedy se svým omezením bojovat a podařilo se jí to. Nezůstala jen u toho a chtěla naučit i ostatní paralyzované lidi, jak se svým handicapem žít lépe. Vytvořila proto velkou organizaci, kde předává své osobní zkušenosti, jak se s problémy poprat.

Sociální podnikání by mělo nejen spoléhat na příspěvky státu za dotovaná místa pro handicapované. Kdokoliv, každý může přece vymyslet něco, co pomáhá sociálně slabým, a navíc prokázat, že z takového podnikání lze mít i zisk. Nebo získat státní podporu, protože to, co dělá, je užitečné.

Můžou sociálně podnikat i mladí? Kupříkladu nedávní absolventi škol, kteří mají problém s umístěním?

Mladí mají mimořádný cit pro sociální otázky, proč by tedy nemohli rozjet sociální podnik? Každý rok ve spolupráci s univerzitou ve Vídni předáváme ocenění mladým lidem za jejich nápady v oblasti sociálního podnikání. Mladí vnímají sociální problémy velmi ostře a přemýšlejí, jak je řešit.

Oslovujeme vysokoškolské studenty a vyzýváme je, aby na to téma vymysleli projekty, a to se vším všudy, aby vypracovali byznys plán. O soutěž je velký zájem, mladí se velmi angažují.

Dojde také na realizaci projektů?

Jsou i realizované projekty. Pět až šest je vybráno, autoři dostanou peníze a mohou svou myšlenku realizovat. Některým se to opravdu daří, také tady v České republice máme příklady.

Kdybych chtěla nahlédnout do nějaké databáze inspirací, možností, modelů, najdu takovou?

Na webu společnosti Ashoka. To je organizace, která podporuje sociální podnikatele a pomáhá jim plně realizovat jejich nápady. Na jejím webu naleznete mnoho projektů, které byly úspěšně uskutečněny, stejně jako nápady, které k realizaci zvou.

Existuje nějaký rozdíl mezi sociálním a běžným podnikáním?

Ani v ČR, ani v Rakousku velké rozdíly nejsou, registrace firmy probíhá stejně, ale rozdíly se projeví, jakmile jde o finance. Banky nejsou moc nakloněny sociální podnikání financovat, idea sociálního podnikání je pro bankéře málo srozumitelná. Takže sehnat finance je to nejtěžší, často se původce projektu musí spolehnout na "FFF" (friends, family, fools) a dotace stejně, jako je to obecně v sociální oblasti běžné.

Začátky sociální firmy jsou většinou spojené s dary nebo dotacemi. Dokážou-li podnikatelé ovšem projekt rozvinout tak, že se stanou soběstačnými, lze pak dosáhnout na půjčky od bank. Rozdíl je i na úrovni legislativy. Chtěli bychom, aby sociální podnikání mělo daňové výhody, vše už se řeší na úrovni občanského zákoníku, ale jak jsou věci daleko, nevím.

Kde můžeme hledat poučení? Kde funguje sociální podnikání nejlíp?

Již zmíněná organizace Ashoka je dobrým příkladem. EU nyní založila speciální fond na podporu sociálního podnikání s 90 miliony eur, aby mohla podporovat iniciativy v této oblasti.

Z jednotlivých států mají nejlepší výsledky Anglie a Itálie. V Anglii jsou zakládány společnosti s jasnou myšlenkou sociálního podnikání, v Itálii existují sociální družstva, sociální kooperace, mají velký úspěch a pomáhají tisícům lidí. V Anglii je to více na lokální, komunální úrovni, sociální podnikatelé přebírají funkci komun.

Jakou roli hrají nebo by mohly hrát obce, obecní úřady?

V sociálním podnikání jde hlavně o jedince, kteří mají myšlenku, ale na lokální úrovni se většinou potýkají s autoritami, jež jim moc nevycházejí vstříc. Je-li sociální projekt přesvědčivý a má-li sociální dopad, může přesvědčit i komunální autority, aby na něj finančně přispěly.

Budoucnost sociálního podnikání bude světlá, nebo spíš zahalená mlhou?

V současnosti zažíváme zájem o sociální podnikání, ale budoucnost vidím především v zakotvení této oblasti do legislativy a nalezení vhodných finančních nástrojů na podporu nápadů lidí. Bude-li existovat funkční právní rámec a uvědomělí investoři, bude mít více lidí možnost se do podnikání pustit.

Západní společnost byla bohatá, ale dnes si zvláště mladí uvědomují, že je na nich, jak se zařídí a jaký bude jejich život a celá společnost. ČR nebo i Slovensko po letech socialismu a nyní kapitalismu vidí sociální problémy jinak a mají možná lepší výchozí pozici než lidé na západě.

Co vás přivedlo do Prahy?

Jedu se podívat na projekt, který získal ocenění v loňském ročníku naší soutěže Social Impact Award. Má název Pragulic a jedná se o cestování po Praze s bezdomovci jako průvodci. Znají město z jiné stránky než běžní průvodci a mohou turistům ukázat další zajímavé věci.

Projekt pomáhá bezdomovcům vydělat si, zvýšit si sebevědomí a pomoci turistům v pohybu po Praze. Také zvyšuje povědomí turistů o této společenské skupině. Projekt má za cíl uživit sám sebe za pomocí poplatků, které turisti platí.

Mladí tedy mají šanci v sociálním podnikání uspět?

Soutěž Social Impact Award ukázala, že roste počet profesionálních mladých lidí, kteří se zajímají o společenský rozvoj a hledají možnost, jak přispět k sociální změně už na začátku své profesní kariéry.

Zakládáním sociálních podniků či rozvojem aktivit, které přispívají nejen k pozitivní sociální změně, ale jsou schopny zajistit těmto mladým lidem i živobytí, je jedním z největších potenciálů konceptu sociálních podniků. Viděli jsme jeho velmi pozitivní příklady také při vstupu Česka do SIA v roce 2012 a těšíme se na další generaci českých projektů i letos. Lidé, jako například iniciátoři Pragulic, dokázali vytvořit úspěšný podnik za pouhý rok.

Ať už je sociální podnik udržitelný sám o sobě, nebo ne, pomáhá díky získaným zkušenostem mladým lidem, kteří se rozhodli pracovat a zabývat se přímo sociálními problémy, jimž čelí mnoho našich spoluobčanů. To je samo o sobě velmi cenné pro budoucnost těchto mladých lidí.

 

SIA

Vloni bylo v rámci soutěže Social Impact Award (SIA), která podporuje společensky prospěšné podnikání mladých lidí z České republiky, Rakouska a Rumunska, vybráno celkem sedm projektů. Mezi ty nejlepší se probojovaly také dva české projekty - Malá škola sociálního podnikání a Pragulic.

Přízeň odborné mezinárodní poroty a podporu ve výši 4000 EUR získal český projekt Malá škola sociálního podnikání. Má za cíl pomoci základním a středním školám, aby se již nepotýkaly s nedostatkem financí například na preventivní kurzy podporující rozvoj mezilidských vztahů a týmové spolupráce ve třídách.

Nejvíce sympatií mezi lidmi získal český projekt Pragulic - poznej Prahu jinak. Název projektu kombinuje jméno hlavního města a místo, kde lidé bez domova tráví nejvíce svého času. Jeho cílem je reintegrovat osoby bez přístřeší skrze poskytování netradičních průvodcovských služeb. Projekt tříčlenného týmu studentů Fakulty Humanitních studií získal podporu ve výši 1500 EUR.

Soutěže Social Impact Award se loni zúčastnilo 113 projektů z České republiky, Rakouska a Rumunska, o přízeň mezinárodní odborné poroty i veřejnosti bojovalo celkem 15 z nich. Iniciátorem soutěže na regionální úrovni je Institut pro inovace a podnikání při Vysoké škole pro ekonomii a obchod ve Vídni. Regionálními partnery soutěže jsou Nadace ERSTE a good.bee.

V České republice je hlavním partnerem Česká spořitelna, akademickým partnerem se stala Katedra studií občanské společnosti Fakulty humanitních studií Univerzity Karlovy. Organizátorem soutěže je Hub Praha. Ten letos pořádá soutěž SIA již podruhé. Slavnostní vyhlášení vítězů letošního ročníku proběhne 13. května 2013 v Praze

null

SEF

Česká spořitelna momentálně spouští pilotní fázi projektu Financování sociálních podniků (Social Enterprise Finance - SEF), jehož cílem je poskytovat sociálním podnikatelům a podnikům v ČR odpovídající financování jejich aktivit. Pilotní fáze je časově omezená. Zájemci o úvěr můžou zaslat svou žádost od 1. dubna 2013 do 31. května 2013.

null





null

Franz Karl Prüller,
ředitel programu Sociální rozvoj a člen představenstva Nadace ERSTE.

 

"Sociální podnikání chápu jako možnost danou lidem, aby se uměli postarat sami o sebe, aby žili lépe."

"Mladí mají mimořádný cit pro sociální otázky, proč by tedy nemohli rozjet sociální podnik?"

Související