HN.cz › Archiv

Pro ten moment

Emil Hakl

24. 4. 2013 00:00 ▪ 2 min. čtení

Novinka! Audio článek

Poslechněte si článek v audio podobě. Během poslechu se nepřeklikávejte pryč z článku.

Přehrát článek

[name_short] [notes.note_1] [notes.note_2]

[name] [notes.note_1]

[email] Přihlášený uživatel

[number] Platnost do: [valid.month]/[valid.year]

Možnost kdykoliv zrušit

Upozornění 2 dny před automatickou obnovou předplatného

Přeji si dostávat obchodní sdělení společnosti Economia, a.s., o jiných, než objednaných či o obdobných produktech a službách. Více viz Informace o zpracování osobních údajů za účelem zasílání obchodních sdělení.

Odesláním objednávky beru na vědomí, že mé osobní údaje budou zpracovány dle Zásad ochrany osobních a dalších zpracovávaných údajů, a souhlasím se Všeobecnými obchodními podmínkami vydavatelství Economia, a.s.

Beru na vědomí, že budu dostávat obchodní sdělení, týkající se objednaných či obdobných produktů a služeb společnosti Economia, a.s. Odmítnout zasílání

Můžete si prohlédnout kompletní nabídku,
která obsahuje předplatné i na delší období a tištěné vydání.

Jste přihlášený

Pro účet již máte aktivní předplatné.

Dočíst článek

Pokud potřebujete poradit, napište nám, nebo zavolejte na +420 233 071 111

Spravovat předplatné

Pokud potřebujete poradit, napište nám, nebo zavolejte na +420 233 071 111

Zpočátku je těžké naučit se ji mít rád. Už proto, že se ji člověk ze začátku učí spíš s odporem (procházka s rodiči po kolonádě, účast na houbaření, ujetí posledního spoje, prázdná nádrž, trmácení z bodu A do B). Na chůzi jako takové nic není. Nohy se pravidelně střídají a lidský stroj kráčí vpřed. Ergo záleží na kontextu - jde-li jedinec chodbou obvodního soudu, či rajskou zahradou. Rajských zahrad je pomálu, ale jsou.