Když dojde na živou kulturu, je jasno. Kulturní frontař zrudne, protože tenhle stát na něj zvysoka kašle, a zrudne i nefrontař, protože kdo je frontař zač, aby si mohl nárokovat státní podporu? Dá snad stát něco živnostníkovi, jehož uzenky si nikdo nekupuje? A tak dále a tak dokola. Tam, kde chybí předporozumění a koza mele o voze a vlk o petrželi, tam shodu nečekejme. Smůla umělců je v tom, že na rozdíl od lékařů a železničářů jako by neměli čím vyhrožovat. Neboli když to nejde po dobrém, nejde to vůbec. Rozhořčeným omíláním toho, že kultura je přece důležitá, nepřesvědčeného nepřesvědčíte, jakkoli státní nepodporu uměleckého provozu pokládám za znak provinčnosti a ignorace hodnot, které nelze jednoduše ekonomicky vyčíslit. A navíc ne vše, co stát podporuje, onu vyčíslitelnou ekonomickou hodnotu skutečnou má. Ale už se to zavedlo a se zlou by se potázal ten, kdo by to zpochybňoval. Pokud jde o děti, je to jasné, jsou to budoucí daňoví poplatníci, ale klopotně jsme dospěli i k tomu, že jiným metrem měříme také starým a postiženým, ačkoli viděno striktně po darwinovsku, co se o sebe nepostará...
Vedle přístupu k veškerému on-line obsahu HN můžete mít:
- Mobilní aplikaci HN
- Web bez reklam
- Odemykání obsahu pro přátele
- On-line archiv od roku 1995
- a mnoho dalšího...
Připravujeme platbu, vyčkejte prosím.
Platbu nelze provést. Opakujte prosím akci později.
