Nový konec ČSSD
Není to tak dávno, co ODS uspořádala sjezd strany v duchu seriálu Jistě, pane ministře. Sociální demokracii to přišlo líto a rozhodla se jejich satirický počin trumfnout. Podle všeho ji vyděsily zbytečně vysoké preference, takže si do svého čela zvolila postavy, které jí pomohou problém vyřešit. To vše ironicky podtrhoval všudypřítomný slogan sjezdu "Nový začátek pro naši zemi", což bylo poměrně důmyslné maskování starých postav a vyčpělých nápadů.
O zvolení Bohuslava Sobotky nepochyboval nikdo, protože taky nikdo jiný sociálním demokratům maskota dělat nechtěl. Reálným předsedou byl zvolen Michal Hašek, což ocenil především nadstranický prezident Miloš Zeman. Stejnou radost musel způsobit i autentický sociální demokrat Zdeněk Škromach, který na Facebooku vytrvale prezentuje svou vizi stranického programu ve formě "kafíčka, chlebíčku a taky toho sluníčka". Což překvapivě dává tak nějak větší smysl než prakticky jakýkoliv nominační projev zvolených místopředsedů.
Jiří Dienstbier je samozřejmě drzý fracek, který se navíc tvářil, že by se mohla celá strana programově posunout z osmdesátých let do současnosti. Máloco dokáže vyděsit víc. O to víc delegáty uklidnil a následně nadchl Miloš Zeman, který svým projevem demonstroval personifikovanou strnulost. Aplaus ve stoje ukázal, kterým směrem tepe srdce většiny přítomných delegátů.
O zvolení Milana Chovance nelze říct zajímavého asi vůbec nic, tedy krom jeho známé prohry v krajských volbách s Jiřím Pospíšilem, čímž musel přítomné spolustraníky nebývale nadchnout. Nicméně v podobném duchu nejspíš přemýšlela na svém sjezdu i ODS, když poslala do vedení Martina Kubu. Bojovat o přízeň voličů neznámými, nebo rovnou nepopulárními tvářemi je poměrně nekonvenční koncept.
Výsledky sjezdu strany asi nejlépe shrnul její předseda Sobotka, když po Dienstbierově prohře označil výsledek za vítězství sebevražedných tendencí. Strana je důsledně rozdělena a její silnější část chce směřovat jinam, než by si přál její vlastní předseda. Místo boje o nevyhraněné a liberální voliče se tak bude i nadále soustředit na boj o voliče KSČM nebo zemanovců.
ODS se ve chvíli jakékoli krize začne ohánět hledáním svých ideologických kořenů. ČSSD ještě v žádné krizi není, ale vydává se stejným směrem. Obě strany programově i ideologicky setrvávají v jakémsi bezčasí a vůbec nereagují na měnící se svět okolo nich. Což je od dvou obvykle nejsilnějších stran docela smutné sdělení.
Stanislav Biler, sociolog
