Slávek Hubálek byl člověk, u kterého snadno nabudete dojmu, že se znáte odjakživa. Ani v této chvíli si nevybavuji, odkdy jsme se vlastně znali. Potom mě také zaujal tím, že mluvil s každým a v jakémkoli prostředí stejně. Ať už v kavárně o životě nebo ve vile Amálie v Lánech, kam si Václav Havel pravidelně zval přátele i odborníky a debatoval o vážných tématech, nebo v televizní debatě. Byl to stále tentýž "psycholog" Hubálek, který mluví zajímavě, k věci, neobtěžuje a své názory nevnucuje. Málokdy se dal strhnout k emocím, málokdy se rozčiloval, nemluvil "politicky" účelově, vždy si dokázal věcně zdůvodnit své. Uměl poslouchat, uměl rezolutně identifikovat lhaní nebo zastírání, měl v sobě velkou schopnost empatie, celkově byl spíše psychologicky kvalitně vybavený člověk než psycholog z povolání. Jeho autorita byla lidská, nikoli katedrová. Na dokreslení řeknu, že jakkoli jsme měli přátelský vztah, když jsem k němu šel na psychologický test k bezpečnostní prověrce, byl jsem dost nervózní, zda projdu.