Někteří muzikanti dopředu avizují, kolik gramů pepře chtějí mít v omáčce na těstoviny, a jiní zase pošlou seznam zakázaných témat při rozhovoru. Například britský zpěvák Marcus Mumford, jehož kapela Mumford and Sons minulý měsíc získala Grammy za album roku a uplynulou středu vyprodala velký sál pražské Lucerny. Neptejte se mě na slávu, na manželku, na víru ani na dětství. 

"Je mi ukradené, jestli jsme zrovna nejpopulárnější kapela na světě, nezajímá mě, co frčí. Prostě hraju muziku, kterou mám rád, a jestli se ze mě díky tomu stala rocková hvězda, nebráním se tomu. Kdo by to nechtěl zažít," říká Mumford.

HN: Už vás jako správnou rockovou hvězdu někdy zavřeli?

Jednou se o to pokusili, když jsme v Americe vlakem objížděli malá města. V Texasu jsme přijeli do městečka Marfa, kde čekala policejní auta. Úplně bezdůvodně nás venku vyrovnali v řadě jako při zatýkání. Na náš koncert do Marfy totiž dorazil asi pětinásobek lidí, co tam normálně žijí, a texaská policie se bála, že toho zneužijí mexičtí imigranti, pokusí se do v tom šrumlu dostat přes hranice a my že jim jako pomůžeme. Samozřejmě jsme s tím neměli nic společného, nikdy jsme v Mexiku ani nebyli. Koncert nakonec proběhl a poldy jsme naučili hrát fotbal.

HN: To odpovídá vaší slušňácké image. Zkusil jste někdy pořádně zlobit?

To mi stylisté nedovolí. Maximálně občas vyvádím v živém přenosu před kamerami. Třeba naše video, jak úplně opilí poskytujeme rozhovor po udílení Brit Awards, jsem si pustil asi tisíckrát. Ale na to, jaký jsem v soukromí, je přísné embargo. Do našeho života nestrkejte čumák. Hudební průmysl chyby neodpouští. A my jsme dost chytří, abychom svoje chyby nezveřejňovali.

Zbývá vám ještě 70 % článku
První 2 měsíce předplatného za 40 Kč
  • První 2 měsíce za 40 Kč/měsíc, poté za 199 Kč měsíčně
  • Možnost kdykoliv zrušit
  • Odemykejte obsah pro přátele
  • Nově všechny články v audioverzi
Máte již předplatné?
Přihlásit se