Rozumím tomu, že po revoluci byly podmínky lépe nastaveny pro mladé, kteří měli "drive" i schopnost rychle se naučit jazyk a vše zbývající za pochodu. Nicméně tehdejší generace třicátníků "dorostla", dnes je jim kolem padesáti a návyky mají již z kapitalistického prostředí. Proč mají tedy problém najít práci?

 

Může za to představa, že již nejsou flexibilní a nebudou podávat očekávané výkony. Já ale tento názor nesdílím. V našem malém týmu máme tři lidi přes padesát a jejich zkušenosti jsou nedocenitelné. Když jsem před zhruba 15 lety začínala v byznysu a pracovala jsem v našich pobočkách v Londýně, v New Yorku nebo Sydney, byly v kancelářích zastoupeny různé věkové ročníky. Zvláště v našem oboru headhuntingu je třeba nasbírat zkušenosti a "mít šedivý vlas".

 

Starší lidé samozřejmě nebudou mít tolik energie na pozice, jako je obchodník, který neustále cestuje a prodává. Naopak jsou ale funkce, které mladí prostě nezvládnou, protože vyžadují léta praxe. A v tom je kouzlo nakombinování a využití zkušeností starších ročníků a energie těch mladších. Navíc je zapotřebí uvědomit si, že se prodloužil produktivní věk a že díky naší dobré zdravotní kondici pracujeme déle i po odchodu do důchodu.

 

Nelze také paušalizovat. Znám spoustu lidí, kteří kvůli diskriminaci a nemožnosti najít si práci začali v téměř padesáti podnikat a jsou úspěšní. Můj vzkaz zní: nebojte se padesátníků, snažte se je naopak chytře využít!

 

Barbora Tomšovská
ředitelka headhunterské agentury Touchdown

Související