Mocná římská civilizace sice položila jako první základy občanského a obchodního práva, ale její odvrácenou stránkou bylo otroctví a vysoká nerovnost mezi obyvateli. Téměř dvě milénia dělí dnešní Italy od starých Římanů, ale s jistou nadsázkou se dá říci, že problémy mají podobné. Hospodářství impéria zničily příliš vysoké daně, jež způsobily, že obyvatelstvo přestalo být loajální. Ve 21. století krize dopadla především na střední třídu, což dosvědčily i nedávné volby, které skončily patem.

 

"Monti" dei Paschi

Itálie je na šesté nejvyšší příčce, pokud jde o srovnání sociální nerovnosti v zemích OECD. Přitom posledních 10 let nerovnost bohatství v Itálii rostla o 33 procent oproti 12procentnímu průměru OECD. Hrozící chudoba má za následek vykazování vyšší míry trestní činnosti a nižší kvalitu života v různých ukazatelích, jako třeba v délce života, porodnosti nebo kvalitě vzdělání. Opět posiluje fenomén negramotnosti, kdy si mnozí mladí myslí, že je zbytečné studovat, protože to nepřidává žádné šance k životu, a radši hledají zkratky: kriminalitou, šedou ekonomikou nebo prostitucí. Chudnoucí střední třída ztrácí důvěru v instituce a přiklání se k populismu.

 

Se dvěma biliony eur veřejného dluhu (a s téměř 90 miliardami eur ročně jen za úroky) a s dlouhodobou stagnací zatíženou křehkou italskou ekonomikou (hrubý domácí produkt se loni propadl o 2,4 procenta a nezaměstnanost dosáhla 11 procent) Italové volili, jak z bludného kruhu dluhů a stagnace ven. Pod tlakem evropských institucí, odkud byl v podstatě vyslán, a ve snaze naplnit co nejvíce italské veřejné pokladny, zavedl úřednický premiér Mario Monti vysokou daň z nemovitosti, která byla kdysi zrušena pro "první nemovitost". Italové mu navíc nemohou odpustit, že vydělává zhruba 1700 eur denně (ne, nezaložil úspěšnou firmu, je to součet platů z různých veřejných funkcí, které za své úřadování v Itálii a EU shromáždil), zatímco po nich žádal jen utahování opasků.

 

Výsledkem je, že si Monti rozeštval národ malých a větších vlastníků nemovitostí: 80 procent Italů vlastní byt, kde žije. Přitom vybranou částku ve výši 4,5 miliardy eur Monti použil, aby zachránil nejstarší italskou banku Monte dei Paschi (Paschi znamená mj. pastviny), která čelí podezření z tunelování. I proto jeho strana Občanská volba skončila jako čtvrtá.

 

Exhumace politické mrtvoly

Italská středolevice už několikrát dokázala prohrát to, co zdánlivě prohrát ani nešlo. Ani tentokrát nezklamala. Namyšlený okruh intelektuálů a snobů se opět uzavřel mezi věrnými voliči, aniž by se obtěžoval komunikovat s rozčarovanými Italy. I když průzkumy předpovídaly středolevici vítězství, senát možná připadne populistovi Silviu Berlusconimu a jeho Lidu svobody, který prohrál o procento.

 

Bývalý premiér Berlusconi, který se držel u vlády poslední čtyři volební období (vyjma dvou krátkých Prodiho pauz) a kterému Itálie "vděčí" za otřesný stav své ekonomiky, byl v říjnu nepravomocně odsouzen za daňové úniky. Mnohými byl očividně příliš brzo označen za politickou mrtvolu, ale na to je až moc chytrý demagog. Chopil se populistického kormidla a spustil kampaň, že "zruší IMU", jak se nenáviděná daň z nemovitostí jmenuje. Dokonce začal rozkřikovat, že Italům vrátí peníze za tuto daň. Slíbil, že nevyhraje-li volby vytáhne tyto peníze, zhruba čtyři miliardy eur, ze své kapsy, protože mu zřejmě zůstane půl miliardy majetku, se kterou se přece dá docela slušně žít. Je to špatná komedie, ale řadu Italů nadchla.

 

Hlasy pro komika

Nejhůře se vede zejména mladým lidem (každý třetí je bez práce, na jihu země dokonce každý druhý), kteří nevidí ve svých životech žádné reálné vyhlídky. Pokud pracují, tak na dobu určitou a za směšné platy. Žádné budování kariéry, žádné profesní sebezdokonalování. Nemohou si pořídit byt a osamostatnit se od rodičů, natož založit rodinu. Nemají-li konexe na vlivnějšího člověka, který by jim mohl díky své pozici zajistit "přímé pracovní angažmá" bez řádného výběrového řízení, tak buď emigrují, anebo propadají nebezpečné beznaději.

 

A právě tato kategorie voličů vynesla do parlamentu euroskeptické Hnutí pěti hvězdiček, které ještě před rokem a půl neexistovalo. Založil ho známý italský komik Beppe Grillo, který se již dlouhá léta ve své satiře zabývá hříchy italských politiků. Díky své nízkonákladové volební kampani výhradně vedené na webu, progresivním ekonomickým návrhům (jako masivní podpora obnovitelných zdrojů), ale i radikálním (jako "občanský příjem" pro všechny), a především však rozhořčením vůči výsadám a prebendám "kasty bohatých" se stal třetím velkým hráčem voleb. Nyní drží v šachu celou italskou politiku.

 

Italy zkrátka trápí husté pavučiny kontaktů a známostí, které dusí svojí neprodyšností ekonomiku. Koneckonců Česko to zná dobře. Takový starý svět je světelné roky daleko od dynamičnosti a mobility moderního kapitalismu. A tak není divu, že po těchto volbách nemá Itálie parlament schopný vytvořit proreformní vládu s jasným směřováním. Je to země v patu, možná jako celá Evropa.

 

Andreas Pieralli
spolupracovník redakce

 

 

Související