Ústavní soud (ÚS) se zastal Jany Slanařové, která v ojedinělém sporu bojovala více než 16 let s celní správou. V roce 1996 dostala neplatnou výpověď a poté kvůli vleklým soudním tahanicím nemohla přejít do služebního poměru.
Podle ÚS justice porušila právo Slanařové na svobodnou volbu povolání.
Případ se vrací na úplný začátek – k vedení Celního ředitelství v Plzni. „Ústavní soud zrušil všechna rozhodnutí v dané věci, aby se spor dále neprotahoval,“ řekl soudce zpravodaj Miloslav Výborný.
Celníci by nyní měli rozhodnout v souladu s názorem Ústavního soudu a uznat, že Slanařová před lety řádně přešla do služebního poměru. Žena se ale do práce už asi nevrátí, letos jí bude šedesát let a odejde do penze. Výsledek soudního sporu je i přesto důležitý – jde například o plat za uplynulé roky, kdy Slanařová žila bez práce a v nouzi.
„Je to obrovská radost a úleva,“ svěřila se s pocity Slanařová. Ve spravedlnost podle svých slov věřila i přesto, že její prokázání trvalo tak dlouho.
Unikátní kauza
Případ Slanařové je unikátní a její situaci přímo neřeší žádné zákonné ustanovení. Pracovala jako sekretářka u celníků v Chebu a v roce 1996 onemocněla. Lékař však po jedné z kontrol neschopenku bez jejího vědomí ukončil. Dozvěděla se to až v okamžiku, kdy kvůli absencím v zaměstnání dostala výpověď. Začal vleklý spor. V roce 2005 Okresní soud v Chebu rozhodl, že výpověď je neplatná.
Slanařová se ale přesto do práce vrátit nemohla. Celní správa ji odmítla s vysvětlením, že v roce 1997, kdy všichni celníci přecházeli ze zaměstnaneckého do služebního poměru, nesložila služební přísahu. Zákon tehdy dával na přísahu dva měsíce – pokud to celníci nestihli, jejich služební poměr zanikl.
Slanařová tvrdí, že přísahu tehdy složit nemohla – nikdo z nadřízených s ní nekomunikoval, neměla přístup na pracoviště, všichni si tehdy mysleli, že její pracovní poměr dávno skončil.
NSS dal ženě za pravdu, ale nepomohl
Žena se pak u soudů domáhala toho, aby ji celní správa ustanovila do funkce ve služebním poměru a zároveň aby uznala, že od celníků vlastně nikdy právoplatně neodešla. Městský soud v Praze její žalobu v roce 2010 zamítl a naznačil, že si za všechno částečně může sama. Situaci prý spoluzavinila svou liknavostí.
Následnou kasační stížnost loni zamítl Nejvyšší správní soud. Uznal sice to, že za současný stav nesou zodpovědnost služební funkcionáři celníků z období kolem roku 1996, ale přesto nezasáhl v ženin prospěch. Služební poměr podle NSS skutečně zanikl, když nesložila včas přísahu.
Soudci Slanařové pouze naznačili, že by mohla podat žalobu proti státu podle zákona o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci a domáhat se odškodnění.
Upozornil na zločin, ale zavřeli ho. Justice porušila jeho práva, řekl Ústavní soud - čtěte ZDE
Kvůli ztracené občance hrozila muži exekuce. Teď mu pomohl Ústavní soud - čtěte ZDE
Podle Ústavního soudu Slanařová nechybovala, když přísahu složila písemně po skončení pracovněprávního sporu – dříve to ani udělat nemohla. „Tuto povinnost splnila včas, jestliže tak učinila ve lhůtě dvou měsíců od právní moci rozsudku, jímž byla určena neplatnost jí dané výpovědi z pracovního poměru,“ řekl Výborný.
Nyní prý záleží na celní správě, jak celou situaci vyřeší. Nesmí však pokračovat v porušování práv Slanařové, která se středečního vyhlášení verdiktu soudu nezúčastnila.
