Baader Meinhof Hakl Komplex

Patří k tomu druhu spisovatelů, kteří při psaní vycházejí především z vlastních zkušeností a zážitků. Do fabulování se letos pětapadesátiletý Emil Hakl pouští zřídka, a i když jeho prózy nelze považovat za deníkové záznamy či nějakou jejich beletrizovanou odvozeninu, obvykle odrážejí autorovy aktuální dojmy a trable. Samo o sobě to není nic špatného, jen dosti často záleží na tom, zda "materiál" z jeho vlastního života je dostatečně nosný. A tak zatímco taková Intimní schránka Sabriny Black (2002) iritovala rozvleklým líčením nevydařených vztahů (nakonec možná i samotného Hakla, protože v roce 2010 vydal zkrácenou a přepracovanou verzi), následující rozhovor otce se synem v knize O rodičích a dětech (2003) dostal Literu za prózu a dočkal se i filmové adaptace. Autorův otec byl vůbec mimořádnou inspirací a volně navazující povídkový triptych Pravidla směšného chování (2010) přinesl dva z Haklových vůbec nejsilnějších textů.