Falšování statistik je poměrně snadná věc. Může mít i dosti závažné důsledky, jak je vidět na příkladu Řecka, jež před vstupem do eurozóny se svými makroekonomickými údaji nakládalo dosti kreativně. Ale i věrohodné a přesné statistiky v sobě mohou skrývat problém.

Například ten, že se jimi necháme ukolébat. Tak lze nahlížet i na data o českém exportu. Český vývoz táhne hospodářství, zásadně se podílí na tuzemském HDP, a i když jeho dynamika klesá, přebytek obchodní bilance za loňský rok překonal hranici 300 miliard korun. Česko je 30. největším exportérem světa. Zní to všechno jako dobré zprávy. Jenže.

Při bližším pohledu na to, co exportujeme a s jakou přidanou hodnotou, je na místě obava, jak dlouho takový trend potrvá. Obava plynoucí též z dat a čísel: OECD totiž vůbec poprvé zveřejnilo statistiky mezinárodního obchodu nikoli podle objemu, ale podle přidané hodnoty (více viz Pravda o českém exportu). Česko z toho nevychází příliš dobře; přidaná hodnota tuzemské produkce je téměř nejnižší ze 40 sledovaných zemí. Odpovídá to puncu Česka coby "montovny". Což nemusí být (a zatím není) na škodu, ale co do budoucna?

Slova o tom, jak se - pokud chceme dlouhodobě uspět - musíme soustředit na hi-tech, inovace, výrobu s přidanou hodnotou, slýcháme opakovaně... Firmy k tomu nutí zájem na holém přežití. Mluvit se do toho snaží i stát. Ale jak? Jednu z nemnoha skutečně hmatatelných věcí, jež pro budoucí export může stát udělat, je "leštit křišťálovou kouli": sledovat trendy, perspektivní obory budoucnosti a nasbírané informace, data a analýzy předávat firmám.

Provádět takzvaný foresight. Což je proces, na nějž úspěšně vsázejí země, jako je Finsko či Švédsko. I v Česku se v rámci agentury CzechTrade takový foresight rozjel. Bude to už rok, co tiše zemřel. A mimochodem, bude to brzy i rok od chvíle, co je CzechTrade bez šéfa.

Robert Břešťan
šéfkomentátor týdeníku Ekonom

Související