Nedávno se vám podařilo realizovat pilotní projekt trackingu ušlechtilých vín mezi Itálií a asijskými obchody. Můžete projekt popsat?
S italskými producenty vína jsme začali spolupracovat před čtyřmi léty. V Itálii je přibližně 35 tis. výrobců, od malých rodinných firem až po velké podniky, které převážejí miliony lahví ročně. Projekt jsme nastartovali ve spolupráci s Toskánským konsorciem (Tuscania Consortium), které sdružuje řadu známých výrobců, jako Antinori nebo Ricasoli. Cílem první části bylo zjistit, jestli může technologie RFID zlepšit procesy v rámci určité vinařské firmy, tedy od sklizně vína přes zpracování až po stáčení do lahví a ukládání do přepravních jednotek. V této části projektu jsme se soustředili na dvě fáze.


Víno se obvykle skladuje několik měsíců v dřevěných sudech – podle druhu je to od 1 do 18 měsíců. Některé vinařské závody musí takto uskladnit až tisíce barelů. Normálně jsou sudy označeny interním značením výrobce, my jsme nyní zavedli identifikaci pomocí aktivních RFID tagů. Například když ve skladu probíhá inspekce, kontrolor chce vidět určitý barel. Manuální vyhledávání v takovém množství bylo velice složité, zvlášť když jsou sudy naskládané na sebe v šesti nebo sedmi vrstvách.


Ve druhé fázi jsme se zaměřili na identifikaci jednotlivých lahví, které po naplnění a uzavření postupují po pásovém dopravníku do balicího oddělení a zde se umístí do kartonů. Lahve s vínem nejvyšší kvality se někdy balí také do dřevěných krabic. Zde jsme zavedli identifikaci pomocí pasivních RFID tagů. Nyní je možné identifikovat každou jednotlivou paletu, jednotlivý karton i lahev vína. Zde jsme ale narazili na technický problém. Přítomnost tekutin a kovů může narušit radiofrekvenční přenos informací. Jelikož zboží bylo tekuté povahy a dopravníkový pás kovový, byla to nejhorší možná kombinace. Problém jsme museli vyřešit, aby bylo možné identifikovat lahve za každých okolností, po určitých technických úpravách se nám to ale podařilo na 100 %. To byla tedy první část celého projektu – technická proveditelnost identifikace zboží.
Druhá část projektu, kterou jsme začali minulý rok, se týkala sledování v průběhu celého dodavatelského řetězce mezi Itálií a Hongkongem.

Proč právě Hongkongem?
Je zde několik důvodů. Co se týče vína, Hongkong je volný přístav – při dovozu vína se zde neplatí clo. Navíc je tu dnes hlavní vinné centrum pro celou Asii a export italského vína na asijské trhy rapidně roste. Nyní jsme na páté pozici, máme na asijském trhu s vínem 7% podíl. A je zde mnoho prostoru k dalšímu růstu, tento trh je pro výrobce vína velká příležitost.

Které země jsou na předních pozicích v exportu vína na asijské trhy?
Nevím přesně, ale myslím, že první je Francie, na dalších místech jsou Španělsko, Chile, Austrálie. Na předních pozicích se pohybuje překvapivě také Velká Británie, kde se víno sice nepěstuje, ale země funguje jako distribuční překladiště. Oficiálně se vyváží odtud, ve skutečnosti se sem ale víno nejprve doveze z jiných zemí.

Proč jste vůbec v tomto projektu testovali technologii RFID? Co přinesla nového?
Organizace GS1 se obecně zabývá tvorbou a implementací standardů pro identifikaci produktů. Využívají se různé typy čárových kódů. Nejčastěji se pro identifikaci spotřebitelských jednotek používá lineární čárový kód EAN-13, který ale nepodporuje tzv. serializaci. To znamená, že dvě stejné láhve vína, které se takto označí, nejsou v regálu obchodu odlišitelné - nelze identifikovat jednotlivé kusy. Pak jsou kódy, které podporují serializaci, jako třeba SSCC, který slouží pro unikátní identifikaci logistických jednotek. Každá paleta je pak odlišitelná od ostatních. Serializace je také možná při použití dvoudimensionálních kódů GS1 DataMatrix nebo GS1 QR.
Technologie RFID ale poskytuje ještě více možností, k nimž se postupně dostanu. Například může být do RFID tagu zaneseno sériové číslo EPC – Electronic Product Code. To znamená, že v paměti čipu jsou uloženy všechny relevantní informace týkající se objektu.

Celý rozsáhlý rozhovor přinese lednové číslo Logistiky

Související