Mnohé zlé je opravdu k něčemu dobré. A zaslouží obdiv ti, kdo dokážou z nepříjemných kapitol života vymacerovat pro sebe poučení - z takových sedimentů roste moudrost. Do množiny poučných nepříjemností můžeme přiřadit i různé plašby o konci světa.
Svět zřejmě někdy opravdu skončí, jen nevíme kdy. Oproti tomu fakt, že jednou skončí každý z nás, je jistý. Kéž by nás strach z Apokalypsy, která se nedostavila, poučil. Připomněl nám náš vlastní konec. Přiměl k aspoň malému účtování, k zamyšlení. A ideálně pak k posunutí pár věcí k lepšímu, k opravě toho, co napravit zvládneme. No není ten konec světa nakonec požehnáním?
