Vystoupení trumpetisty Arveho Henriksena, které se dnes odehraje v pražském Paláci Akropolis, lze do jisté míry vnímat generačně.

Právě v letos čtyřiačtyřicetiletém Norovi totiž mladá česká jazzová scéna – například kytarista David Dorůžka nebo trumpetista Oskar Török – rozpoznala cestu, kterou se začal ubírat skandinávský jazz v éře po velkém Janu Garbarekovi. Hudbu s nepopiratelným duchovním přesahem, která však zvukově i žánrově odvrhla své jazzové kořeny.

Henriksen, jenž na trondheimské konzervatoři vstřebal jazzové základy a kdysi stylově navazoval na Jona Hassella, totiž nehraje stupnice ani standardy; jde mu o výraz. Kromě velrybích kvílení umí napodobit bambusovou flétnu šahukači nebo arménský duduk, používá elektronické krabičky i hubičky ze sopránsaxofonu, do kterých pak všelijak chrochtá, prská a ševelí. Anebo nástroj odloží, aby čisťounkým falzetem zpíval středověké mody a motivy ze skandinávských lidovek.

Zbývá vám ještě 60 % článku
První 2 měsíce předplatného za 40 Kč
  • První 2 měsíce za 40 Kč/měsíc, poté za 199 Kč měsíčně
  • Možnost kdykoliv zrušit
  • Odemykejte obsah pro přátele
  • Nově všechny články v audioverzi
Máte již předplatné?
Přihlásit se