Rozšířená představa, že kantoři dějepisu se výkladu moderních dějin vyhýbají, stále může na některých školách platit, jsou to ale výjimky. Období po roce 1945 je v českých základních a středních školách věnováno průměrně 28 vyučovacích hodin, což odpovídá skoro polovině prostoru věnovaného dějepisu v jednom roce.

Vyplývá to z průzkumu agentury Factum Invenio ke stavu výuky soudobých dějin, který si objednal Ústav pro studium totalitních režimů. Učitelé podle vedoucího výzkumu Vojtěcha Ripky vnímají, že informace z médií, popkultury či rodiny jsou pro žáky často důležitější než školní výuka.

S čím jste data získaná z letošního průzkumu mezi učiteli dějepisu srovnávali? Došlo k nějakému posunu?

Základní bod, se kterým jsme srovnávali, byl stav v roce 1995. Tehdy jsme měli k dispozici výzkum mládež a dějiny, který patřil k nejrozsáhlejším výzkumům konaným v celé Evropě. Podstatné je, že v roce 1995 probíhala na nemalé části škol výuka tak, že učitel diktoval zcela konkrétní text přímo do sešitu, známé "Teď si pište". To podle žáků tvořilo většinu výuky dějepisu.

To, co můžeme celkem s jistotou říct, je, že ve většině případů už dneska takto výuka neprobíhá. V mnohem větší míře pouští učitelé do výuky soudobé i historické hrané filmy, dokumentární filmy, rozhlasové pořady, rodinné fotografie, dobová umělecká díla a podobně, takže výuka je mnohem pestřejší a mnohem méně direktivní.

A ještě něco?

Druhé zjištění se týká toho, co je vlastně cílem výuky pro učitele. V případě výzkumu v roce 1995 velká část učitelů preferovala naučit faktografii, samozřejmě lze spekulovat o tom, že to bylo do velké míry dáno i jazykem, jakým se o školství a o výuce tehdy mluvilo a nemusela to být pravda jaksi ve třídě.  Nyní učitelé deklarují, že je fakta zajímají jako největší priorita pouze v méně než desetině případů. Mnohem více je zajímá například poskytnout žákům nějaký rámec, aby mohli hodnotit informace sami a vytvářet si nějaké vlastní verze.

Informace jste dostali od učitelů, kteří na dotazníky odpovídali dobrovolně. Do jaké míry jsou tedy data, která jste získali, objektivní?

Vytvořili jsme řadu kroků, kterými jsme věrohodnost odpovědí testovali, to znamená konzistence různých odpovědí, hodnocení učitelů kolegů, kteří nám řekli něco o tom, zda je ten sebeobraz lichotivý, nebo není. Učitelé do určité míry deklarují něco, o čem mají dojem, že společnost chce slyšet. Jestli to v roce 1995 bylo biflování a dnes je to vlastní hodnocení informací a vytvoření kritického náhledu na dějiny a dějinné prameny včetně médií, pak se dá říct, že učitelé o této poptávce vědí a my se s ní ztotožňujeme. Výuka pravděpodobně skutečně takto z větší části probíhá, ale část učitelů si jistě vymýšlela.

Řekněte mi, zjistil výzkum něco, co vás překvapilo?

U části učitelů jsme zaznamenali velmi nestandardní a nepravděpodobné odpovědi, ale překvapilo nás, že jich bylo tak málo: zhruba 50 ze 1600. Zároveň bylo potěšující, že učitelé měli o tento výzkum velký zájem. To rovněž ukazuje i jakýsi hlad po hodnocení výuky.

Druhé překvapení spočívá v tom, že se zdá, že se výuce soudobých dějin věnuje poměrně veliký prostor. Když si přečteme téměř jakýkoli článek z posledních pěti let, tak pokud se týká soudobých dějin, tak jeho hlavním motivem bývá to, že události po roce 1945 se neučí. To už teď není pravda. V tom je možná nejsilnější vzkaz toho výzkumu.

A jakému období se věnují na školách nejčastěji?

Z výzkumu vyplývá, že nejvíce se dějepisáři věnují roku 1968, dále potom událostem kolem listopadu a případně heydrichiádě.

Vadí vám, že tématické hodiny jsou zaměřené spíše ke známějšímu období a ostatním se tolik nevěnují?

My na jednu stranu máme ve skupině vzdělávání v ústavu představu, jak by výuka mohla vypadat, ale také se snažíme přizpůsobit tomu, co jsme ve výzkumu zjistili - tedy co učitelé říkají, že potřebují. Sami jsme o událostech kolem roku 1968 či roku 1989 vytvořili pomůcky, ale snažíme se události pojímat šířeji, přidat i mezinárodní kontext a tak dále. Je to svým způsobem přirozené a v pořádku, že se výuka věnuje něčemu, co i společnost považuje za důležité. Na druhou stranu se nechceme nechat unášet pouze tímto proudem, takže v současnosti kolegové připravují sadu materiálů týkající se normalizace, která je založená spíše na pohledu na životní styl, což je téma, které je mezi žáky relativně populární.

Do jaké míry je pro vás, jako pracovníka ústavu zabývající se studiem totalitních režimů, důležitý fakt, že ač se studiu soudobých dějin věnuje ve školách více času,l moc komunistů ve společnosti roste?

Odborně se současnou společností a jejími politickými preferencemi příliš nezabýváme. Máme za to, že výuka rozhodně má být založena na hodnotách. Jedna z nich je zachování a rozvíjení demokratického ústavního řádu, to považujeme za velmi podstatné. Na druhou stranu do detailních a aktuálních politických střetů se nepouštíme i kvůli tomu, že to naší instituci prostě nepřísluší.

Jak byste si představoval ukázkovou hodinu dějepisu, kterou byste chtěl zažít?

Hodina by měla rozhodně zaujmout alespoň nějakou část žáků. Měla by se přiblížit jejich způsobu vnímání světa a jejich současným dovednostem. Jako jedno z nosných témat, které se snažíme rozvíjet, jsou hrané a dobové filmy zobrazující tu dobu, to znamená krátké klipy vystřižené z těchto filmů zobrazujících situaci, uvedení do kontextu a diskuze o problému.

Máme dojem, že velký důraz, který stále ve školách panuje na psaný text, nemusí být ve všech ohledech produktivní a část žáků odradí. Na rozdíl od mnohých tradicionalistů se domníváme, že i z hlediska určité mediální gramotnosti je možné schopnosti a dovednosti současných žáků dobře využít. Je to třeba vidět na současné reklamě, což může být považováno za negativum, na druhou stranu oni se s tou reklamou naučí pracovat a jsou pak schopni z ní dobře získat a pochopit způsoby přesvědčování, které často od způsobů, kterými funguje propaganda, nejsou příliš vzdálené. Jedna ze vzorových hodin by jistě ukazovala dobový propagandistický film, na kterém by žáci samostatně zkoušeli pochopit metody, kterými jsou přesvědčováni, a srovnávali to se současnou reklamou.

Související