Švankmajer

Básnická samozřejmost není nikdy lhostejná. Rozsáhlé a mnohostranné dílo Jana Švankmajera nenabízí jistoty, nehledí na krásu, ať už má jakoukoli podobu, ale vyzařuje z něj něco mnohem důležitějšího - zneklidnění. Nikdo si nemůže být náhle ničím jistý v inspirativním i inspirovaném dialogu, který vede autorova imaginace s okolní skutečností i se svým vnitřním světem, se svými sny, úzkostmi, obsesemi a démony. Švankmajer kdysi napsal: "Jsem ruka. Jsem ruka se šesti prsty a s plovacími blánami mezi nimi. Místo nehtů mám drobné, špičaté, mlsné jazýčky, kterými olizuji svět." Všechno, čeho se tato ruka dotkne, se proměňuje. A pravě tento "autoportrét" nejlépe charakterizuje nynější Švankmajerovu výstavu nazvanou Možnosti dialogu - Mezi filmem a volnou tvorbou.