Heslo z 50. let "Poručíme větru dešti" dnes v bruselském podání zní "We must be more ambitious!" Výsledek je však naprosto srovnatelný - sociální inženýrství, uměle a horečně zavádějící dlouhodobě neudržitelná nová pravidla a regulace bořící zavedené a osvědčené.

Po relativně pozvolném rozvratu zemědělství a jeho degradaci na pasivního příjemce dotací se ambice eurobyrokratů vrhají na další segmenty našich životů. Vymístění chemického průmyslu z Evropy zajistila směrnice REACH, rozvrat v energetice potom spolehlivě zajišťují pravidla pro podporu takzvaných obnovitelných zdrojů. Pro dosažení nejvyšší účinnosti se oprašují i některé metody z dob totality, například vázaný prodej, kdy kupující šunky musí nakoupit i adekvátní množství bůčku - stejný model je dnes použit při podpoře obnovitelných zdrojů, neboť zákazník nemá možnost volby a bůček v podobě obnovitelných zdrojů prostě musí zaplatit v každém účtu.

Těsné spojení nadnárodních korporací s bruselskou byrokracií přináší i další vymoženosti typu zákazu výrobků (klasické žárovky) zdražující život občanům EU a přinášející jim pouze velmi sporné benefity. Nyní, pravděpodobně pro velký úspěch předchozích, regulace pokračují - další na řadě je ecodesign výrobků.

I zde jde, jak jsem se v případě domácích topidel bohužel osobně přesvědčil, o orwellovskou symbiózu korporací s eurobyrokraty, jejímž výsledkem bude odstranění dostupných a levných výrobků a jejich nahrazení výrobky drahými, doposud na volném trhu jen stěží prodejnými. Zatímco v případě žárovek byl dopad na občany v řádech tisíců korun, zde již půjde o statisíce a miliony!

A tak se nabízí základní otázka: Jaké ambice se vlastně v současné Evropské unii naplňují? Jsou to skutečně ambice nás - občanů? A chceme vůbec, aby euroúředníci, tedy správci části našeho majetku, byli více ambiciózní?

Cyril Svozil
majitel a ředitel Fenix Group

Související