Dnešní podoba důchodové reformy má dvě slabiny

Poslední vývoj okolo důchodové reformy je obtížné komentovat zejména proto, že veto prezidenta je sice zdůvodněno racionálními a v zásadě pravdivými argumenty, ale zároveň je zjevné, že o žádné argumenty tu příliš nejde. Jeho hlavním smyslem je politický tlak na vládu, a diskuse o jeho příčinách proto patří spíše na stránky politických komentářů než ekonomických diskusí.

Pokud se přesto budeme uvedenými důvody zabývat, směřují skutečně ke dvěma hlavním slabinám vládního návrhu. První je sám "dobrovolně-povinný" princip. Osobně se také kloním k názoru, že důchod od státu by měl být spíše minimální sociální dávkou a o skutečném standardu života v důchodu by si měl občan rozhodovat v závislosti na svých možnostech sám. Někdo by si uložil peníze u jednoho z fondů, další by investoval do prostor k pronájmu a očekával v důchodu výnos z něj, někdo by usoudil, že je lepší peníze utratit, dokud je mladší. Část obyvatel by pak problém neřešila vůbec, protože by neměla z čeho. Takto to chodí u naprosté většiny dalších ekonomických rozhodování, která v životě děláme: jaké si koupit auto, kam jet na dovolenou nebo jak bydlet.