Při pohledu do Rumunska, které se potácí v politické krizi, si v České republice najednou fandíme, jak jsme za vodou. Protože něco takového, že by se stát ocitl na hraně politického ústavního kolapsu, by se nám nemohlo stát. S blahosklonným pocitem politicky a občansky zdaleka vyspělejší země hledíme na Rumunsko jako na balkánskou naplaveninu, která nemá co dělat v Evropě, a už vůbec neměla být přijata do Evropské unie.

Jenže jsme od Rumunska skutečně tak vzdáleni, jak si namlouváme? Jedna ze dvou zdejších největších politických stran (ČSSD) postavila svoji aktuální předvolební kampaň na tom, že není nutno vracet, co bylo ukradeno. Druhá velká strana (ODS) má zase tolik kmotrovského másla na hlavě, že této sprostotě nemůže účinně oponovat. Ministr vnitra se šprajcuje s policejním prezidentem, v soudnictví se válčí, křížová obvinění z korupce se stala pokračováním politiky jinými prostředky. A za občany to chtějí napravovat ti, kdo ještě přednedávnem z tohoto systému sami profitovali.

Zbývá vám ještě 40 % článku
První 2 měsíce předplatného za 40 Kč
  • První 2 měsíce za 40 Kč/měsíc, poté za 199 Kč měsíčně
  • Možnost kdykoliv zrušit
  • Odemykejte obsah pro přátele
  • Nově všechny články v audioverzi
Máte již předplatné?
Přihlásit se