Vypadá jako rozhněvaný a popravdě nebezpečný muž. Finský akordeonista Kimmo Pohjonen hrává po boku zápasníků i vesničanů v traktorech, ale cit má také pro jemnější hudbu.

Vloni uhranul publikum pražských Strun podzimu s důmyslnou světelnou show a letos vystoupí 12. července na Colours of Ostrava spolu s hvězdami klasické hudby Kronos Quartetem.

"Když jsem za nimi jel do San Franciska, zjistil jsem, že klasičtí muzikanti mají i smysl pro humor. Ti, které jsem pamatoval z mládí z Finska, takoví nebyli," řekl Pohjonen pro Hospodářské noviny.

HN: Připomínáte ranaře. Dostal jste někdy přes držku?

Nemůžu říct, že by si na mě lidé troufali. Ale nejsem útočný typ, jen přizpůsobuji svoji kondici podmínkám, které mi klade nástroj, a ty by bez dobré fyzičky byly likvidační. Když jsem koncem sedmdesátých let studoval, neustále jsem byl obklopený finskými yapíky, kteří jezdili v Mercedesech a nosili kravaty. Chtěl jsem být jiný. Už kvůli ženským.

HN: Neletěly tehdy ženské víc na rockery než na akordeonisty?

Finsko je výjimečné, protože už od třicátých let máme tradici akordeonu jako skoro národního nástroje. Ta popularita mu vydržela dlouho, zhruba do doby, než jsem začal hrát já. V mojí vesničce jsme měli akordeonový klub, kde jsem byl nejmladší.

Chodili tam staří páni a chtěli slyšet lidové písně, valčíky z války a muziku, která se hrála v restauracích. Vztah mladších lidí k akordeonu se obnovil, až když Finsko začalo investovat do školství a kultury.

Zbývá vám ještě 60 % článku
První 2 měsíce předplatného za 40 Kč
  • První 2 měsíce za 40 Kč/měsíc, poté za 199 Kč měsíčně
  • Možnost kdykoliv zrušit
  • Odemykejte obsah pro přátele
  • Nově všechny články v audioverzi
Máte již předplatné?
Přihlásit se