Když děti rodičů, kteří zanechali na bývalé Podkarpatské Rusi po přidělení území k SSSR velkou vilu s devíti pokoji, žádaly v roce 2007 český stát o náhradu škody, netušily, že jejich případ skončí až u Ústavního soudu.

Až on po pěti letech jasně řekl, že na odškodnění mají nárok. Podle ústavních soudců totiž justice přistupovala k jejich požadavku formálně a vycházela z vyhlášky z 50. let minulého století. Ta charakterizovala obytný dům jako objekt s maximálně pěti místnostmi. Dům jejich rodičů tak byl na odškodnění příliš velký.

"K restitucím nelze přistupovat formálně, ale musí být vždy sledován účel, jehož má být restitucí dosaženo, tedy odčinění majetkové křivdy z minulosti," stojí v nálezu senátu se zpravodajem Pavlem Rychetským.

Původně dědici žádali po ministerstvu financí odškodnění za vilu s 9 pokoji, 2 kuchyněmi, sklepem, garáží  7 milionů, později 5,5 milionu korun. Obvodní i městský soud jejich žalobu zamítl.

Speciální zákon z roku 2009

"Jestliže obecné soudy nezohlednily vůli zákonodárce rozšířit rozsah náhrad na veškerý nemovitý majetek, který lépe umožňuje dosáhnout alespoň částečné kompenzace újmy stěžovatelů, zasáhly do práva stěžovatelů na spravedlivý proces. Ústavní soud proto rozhodnutí odvolacího soudu zrušil," píše se v odůvodnění.

Odškodňování nemovitého majetku zanechaného na Podkarpatské Rusi upravuje od roku 2009 speciální zákon. Podle letošní novelizace mohou potomci poškozených českých občanů žádat o náhradu až do konce roku 2013.

Zákon se týká lidí, kteří o majetek přišli od 29. září 1938 do 23. května 1945 kvůli smluvnímu postoupení Podkarpatské Rusi tehdejšímu Sovětskému svazu. Odhadem by mohlo o náhradu žádat kolem šesti set lidí.

Související