Při debatě s šéfkuchařem čínské restaurace U Koruny Vladimírem Suchým o tom, jak Číňané vyrábějí své slavné černé vejce, jsem si nemohl nevzpomenout na knihu dramatika, scenáristy a herce Jana Wericha Kaviár i šampaňské. Werich, velký gourmet, si ovšem původ vajec vysvětloval jinak. Když prý čínská emigrantská slepice zanášela, dělala to tak, že zahrabala vejce, aby se nepřišlo na její záletnictví. "Vajíčko bylo trošičku na hniličko, pak to bylo víc a víc hniličkový, mezitím uplynulo několik měsíců... Jó a tenkrát šel hladovej, kterej byl tak hladovej, že za sebou táhnul nohy, a jak se šoural, vyšoural to černý vejce. A ten hladovej k tomu čuch, zvednul oči k nebi, Stvořitel na něj mrkl a on to slup'. Potom chodili jiný a šourali nohama a debužírovali si..."
